Ohlédnutí
Setkání po letech bývá vždycky trochu ožehavou
záležitostí. Těšíte se na někoho, koho
jste znali před léty, prošli s ním kus života a prožili řadu společných
okamžiků. Řeklo by se, navážeme tam, kde jsme skončili. Jenže, ono nevstoupíš
dvakrát do téže řeky, to si pamatujeme už ze školních hodin filosofie.J Na setkání
někdy dorazí úplně někdo jiný, než koho si pamatujete a koho jste čekali.() Tedy pokud dorazíJ) ) Stejně tak jiný jste ale samozřejmě i vy. A pak může nastat fáze deziluze. Naštěstí, sobotní deziluze byla jen
minimální, takřka žádná. Sešli jsme se totiž na abiturientském večírku.
Nescházíme se nijak často, vždycky jednou za pět let, takže každé setkání je
zase vždycky novou premiérou, před kterou vždy panuje určitý stres, tréma či nervozita.
Ovšem vstupem na scénu se většinou
rozplyne a člověk se pohne v čase směrem zpátky. Historky, vzpomínky,
průšvihy, zážitky, vše se mele v jednom mlýnku. Velmi brzy se zasedací
pořádek popřesouvá do stejných formací, v jakých jsme sedávali kdysi před tabulí,
nastává klidnější fáze sdělování osobních záležitostí. Pak dorazí oblíbený profesor matematiky a diskuse se přesune do jiných dimenzí. Jsme takový živoucí oxymorónJ naše, takřka dívčí třída, byla matematikou veskrze nepolíbenaJ, ale profesora matematiky jsme milovalyJ. Proto nás moc těšilo, že pan profesor dorazil.
Kolem jedenácté začíná první
loučení a řady bývalých studentů postupně řídnou.
Zůstává několik vytrvalců, kteří u lahve posledního vína meditují o rychlosti
času a pomíjivosti mládíJ.
Poměrně trpělivá obsluha, která sice už dávno chce jít domů, ale shovívavě nás ponechává naší nostalgiiJ, nakonec vypakuje i tuto
skupinu stárnoucích abiturientů, kteří se pak spořádaně rozejdou chladně mrazivou májovou
nocí k domovům (tatam jsou ty časy, kdy jsme po podobném závěru ještě
táhli městem a v nočních barech pařili až do božího ránaJ). Ráno si pak člověk
uvědomí příjemný pocit z milého setkání a je mu jasné, že setkání po
letech a ohlédnutí zpět bylo fajn. Sešlo se nás sice jen šestnáct z původních třiatřiceti,
takže polovina těch, kteří spolu kdysi dávno vykročili do života. Ale stále
se poznáváme, nenastala fáze zmatených otázek typu:" A kdo jsi Ty?"Ja hlavně, pořád si máme co říct, což hodnotím jako zásadní úspěch. Takže zase za pět let. Ovšem
ta doba, která nás dělí od maturity, se tak hrozivě zvyšuje, že ani dnes se to
číslo neodvážím zveřejnitJ.
Co teprve za pět let…J?
Na malé a rozmazané fotografii Vás nemohu identifikovat (možná čtvrté dívče v prostřední řadě z prava), jedno je jisté a to že nemáte plnovous. To je asi ten matikář.
OdpovědětVymazatTak jste mi připomenula, že jsem maturoval před třiceti lety, šk. rok 81 - 82. Letí to. A tu skoro dívčí třídu máme společnou. Tři "kucí" na třicet pět princezen. :) Krásná doba. :)
Já si tedy myslím, že to ten matikář není, minimálně ne ten, co je na fotce ze srazu :-)
OdpovědětVymazatChodily jsme na stejné gymnázium, já tedy o pár let později, ale já sama jsem naopak milovala toho fyzikáře :-) a hlavně díky němu jsem šla fyziku studovat :-)
Tak ať se za pět let sejdete v hojném počtu ;-)
Tak musím říct, že tohle je setkání, které nemám ráda. Nikdy se nevyvedlo, tak jak bych chtěla...nikdo nechtěl jíst, většina odcházela kouřit ven... Znám lepší akce.
OdpovědětVymazatMutile, o tři jste se sekl, jsem sedmé děvče zprava v prostřední řadě:-) ale fotografie nebyla proto, aby nás někdo identifikoval:-) byla pro ilustraci, jak ten čas letí. Plnovous nemám a vskutku je to ten matikář. A my měly jen jednoho kluka. No, krásná doba ano, ale těch kluků mohlo být víc:-) Pro pafcasim: Je to ten matikář a i fyzikář. Nedivím se, že jste kvůli němu šla studovat fyziku. I u nás byly takové:-)
OdpovědětVymazatA pro Amélii, u nás se jedlo, pilo i kouřilo na jednom místě:-) Ale chápu, že je to někdy křeč. Já jí mívám se ZŠ, tady ne, tady to funguje. A s VŠ nevím, s těmi se nescházíme:-( Také chyba
Nojo, když já hledal alespoň trochu světlé vlasy a Vy tmavovláska. :)
OdpovědětVymazatJako správná ženská matete tělem. Ale hezky, to musím uznat. :)