Někdy mám dojem, že chodím do práce hlavně proto, abych
sbírala historky na další knihuJ.
Některé historky se totiž od stolu fakt špatně vymýšlejí.
Jako onehdá. Kolegyně vyrazila s dětmi do Pedagogického muzea. Vrátila se
nadšená, že děti byly hodné, skvělé, nezlobily, prostě plno pozitivních
přívlastků. O dva dny později přišel
mail z ředitelství zmíněné instituce. Naši hoši se nabourali do zdejšího
počítače a zanechali tam po sobě nejen elektronickou stopu, ale i řadu
vulgárních výrazů. Jakých jsem se od nikoho nedozvěděla, neb paní ředitelka
psala, že se jí je příčí opakovat a z dětí jsem je následně nevypáčila.
Podobně neškodné říkanky o Komenském a ženských, jakými jsme se v dětství „bavili“
my, to asi nebylyJ.
Jelikož šlo shodou okolností o moji třídu, vyšetřování (ztráty třídní knihyJ) bylo na mě. Při
identifikaci počítačových zločincůJ
jsem se samozřejmě zdržela i titulování, kterými ztrátu vyšetřoval CimrmanJ, ovšem vyšetřování
pachatele odhalilo, hoši se celkem bez problémů váhavě přiznali. Ovšem nutno
konstatovat, že vůbec netušili, že způsobili nějaký problém?! J Ach, ty boží prostoto,
řekla by moje babičkaJ.
Nu, vysvětlili jsme si to, hackery jsem vyslala do muzea k osobní omluvě a
jsem si jistá, že na učitele národů hned tak nezapomenouJ. Ale někdy člověk řeší věci….J
Tak snad jen aby se jeden neomlouval a druhý zatím nebyl opět u ono počítače. :)
OdpovědětVymazatMyslím, že kdyby za nás byly takovéto možnosti, tak bychom u těch říkanek asi taky dlouho nezůstali. Tohle holt patří k dětství. Záleží na osobnosti jednotlivce a na síle kolektivu, potažmo party, kam až ta "alotria" vystoupají. :)
Snad na ně nikdo neposlal psy, jako to potkalo ony hochy v Obecné škole, když se přišli omluvit za ty schované kruhy. ;)