Aneb jak bylo včera. Dobře bylo. Ač den nepatřil k nejlepším,
večer vše vylepšil. V kavárně se sešli příjemní lidé, které spojoval zájem
o historii potažmo i o současné dění, neb diskuse měla velké přesahy. Naši
hlavní řečníci, pánové Šebek a Stehlík, dorazili a s nimi i výborná nálada
a spousta vědomostí. Hlavním tématem byl
atentát, ale jak už jsem řekla, dotkli jsme se i mnoha jiných témat, Mnichovem
počínaje a současným stavem veřejné (ne)morálky konče. Diskuse se rozproudila hned ze začátku a
postupovala ďábelským tempem, takže jsme končili až se zavírací dobou, tedy v deset
hodin. Lépe řečeno, v deset jsme propustili oba hlavní aktéry, dozvuky
pokračovaly samozřejmě i nadále. Nebudu rozepisovat detaily celého povídání,
ostatně na to ani nemám copyrightJ,
nicméně potvrdilo se moje zlaté pravidlo, že všechno je jinak. A i ve věcech, o
kterých si myslíme, že je známe, léta nám je opakují z médií, čteme v tisku
či čerpáme ze školních učebnic. Na své si přišli i milovníci vojenství, neb pan
plukovník je nejen odborník, ale i charismatický vypravěč, tudíž se nám dostalo
i informací o detailech výzbroje, způsobu výcviku parašutistů či jejich seskoku. Zajímavé je si i osvěžit ona historická
kdyby. Kdyby parašutisté přežili, co by s nimi bylo dál? Přežili by třeba
padesátá léta? Nepřežili, samozřejměL.
Nevyhnuli jsme se ani diskusi na téma smyslu atentátu a jeho významu i pro naši
současnost. Prostě dramatický večer plný úžasných novinek. Bylo to poprvé, kdy jsme uvedly do života náš
nový projekt Hovorů H. A co je poprvé, k tomu je přistupováno s určitým
rozechvěním i obavami. I my jsme se trochu bályJ.
Přijdou lidi, budou se chtít bavit, ukočírujeme to, nebude to trapas? To
všechno se vždycky pojí s poprvé. A nic takového nenastalo, jsem za to moc
ráda a už teď se těším na červnové
setkání, které bude věnováno Janu Husovi.
Dnes ale ještě jednou děkuji pánům historikům, s nimiž bylo naše
poprvé prostě báječnéJ.
V napjatém očekávání
Začínáme
Zvídaví posluchači
Naši VIP řečníci
Otázek neubývá
Nálada je přátelská
Pan Šebek v diskusi s ředitelem Českého slavíka, panem Jaroslavem Těšínským
Čas na doplňující informace
Shrnutí
Gratuluju k úspěchu a tiše závidím.Historii mám ráda,třebaže spíš tu přemyslovskou,ale určitě bych nepohrdla i touto besedou.Škoda,že bydlím tak daleko.
OdpovědětVymazatAť se Vám daří i s dalšími tématy.
Jitka