Divadlo Na Jezerce

Štěstí se někdy unaví a pak sedne i na…měJ. Jako člověk soutěživý pořád na něco odpovídám a rychle zase zapomenu, že jsem se nějaké soutěže zúčastnilaJ Asi proto, že většinou nevyhrávám. A když pak vyhraju, tak zase nemám čas. Jako dnes. V pátek někdy kolem desáté večerní přišel mail, že jsem vyhrála dvě vstupenky do divadla Na Jezerce, v neděli, ve tři odpoledne. HuráJ Vzápětí smutek. V neděli jsme pryčL. Prostudovala jsem nabízenou hru, šlo o představení Já, Francois Villon. Ač muzikály moc nemusím, Villona miluji a recenze vypadaly velmi lákavě. Zdálo se mi škoda nechat takovou výhru propadnout. Pokusila jsem se ji nabídnout kulturymilovným přátelům, ale v pátek v nočních hodinách už většina lidí má program na víkend pevně daný. Nu, nedá se nic dělat, pustím to. Ale ráno moudřejší večera, překopeme vlastní program, v neděli bude dřívější návrat do Prahy a snad se to dá stihnout. Dalo a stálo to za toJ. Divadlo Na Jezerce je hezké, byť trochu vzdálené od běžných pražských kulturních tras. Ale v neděli odpoledne se to dá. Lístky byly na pěkná místa a příběh  ze středověké Francie mohl začít. V hlavní roli exceluje Martin Písařík, fešák,který navíc velmi pěkně zpívá. JOstatně, jako všichni účinkující. Příběh je strhující, však je také z dílny Jiřího Hubače, stejně jako je chytlavá hudba Ondřeje Brzobohatého s texty Pavla Vrby. Škoda, že pánové Hubač a Vrba již nejsou mezi námi, jejich dílo bylo vždycky zárukou kvality. Francois Villon je toho živým důkazemJ. A jako mě nedávno Vražda v domě na výstavě donutila znovu vytáhnout knihu Miloše Urbana, tak dnešek mě nalákal na knihy o Villonovi a jeho básně. Takže dnes večer bude Navzdory básník zpívatJ. A těším se, až zase něco vyhraju. I když nevím, jestli granát padne dvakrát do stejné jámy…JJ