Zítřek nikdy neumírá

Ne snad, že bych byla nějak vášnivou fanynkou Jamese Bonda, ale název jedné bondovky mě inspiroval k dnešnímu příspěvku. Copak přinese zítřek?  Chtěly jsme uspořádat diskusi a pozvaly plno lidí, a také několik na slovo vzatých odborníků, kteří v podstatě přicházejí „kvůli našim krásným očím“, neb žádné finance jim nabídnout nemůžeme. Najednou se ale zdá, že ani posluchače nedodáme. Stejně, jako jsem zažila se svým křtem (nikoli osobním, ale knižnímJ)), přicházejí strohé zprávy, že fakt zítra nemůžu, mám něco nečekaného…! Tolik nečekanosti by tedy jeden nečekal! J. Vím, je to dobrovolné rozhodnutí to dělat, ale také je za tím hromada práce. A když si měsíc myslíte, že ty lidi přijdou a dva dny před akcí se dozvíte, že jim to fakt nevyjde, ale že jistě přijdou jiní, co si asi myslet?

Nu, nechci tady filozofovat nad nesmrtelností chrousta, nakonec, i na křest  ve finále lidi přišli. Sice úplně jiní, než se původně hlásili, ale o to víc si jejich účasti vážím. Doufám, že zítra to bude také tak.  Zejména, když hlavní slovo budou mít kapacity: Jaroslav Šebek, Eduard Stehlík, dorazí ředitel Českého slavíka - i jeho zajímá historie. Bude televize Metropol a samozřejmě my dvě, Míša a jáJ, které to organizují. Doufám, že nebudeme nakonec samotnéJ.

Tak jsem zvědavá, zda opravdu zítřek nikdy neumírá. Zítra uvidíme. A jelikož jdu ráno ještě dát krev, budu vysátá naprosto dokonale. Nezbývá než věřit, že zítra hosté opravdu do Jilské příjdouJ.