úterý 13. dubna 2010

Unavená

Cítím se unavená. Neustálou zimou, depresivním počasím, hlukem, nadváhou, prací, lidmi. Chybí mi vize, není nač se těšit, a vlezlá zima se usazuje v kostech a otravuje beztak otravný život. Chtěla jsem se oživit masáží, nekonala se. Masérka je nemocná. Asi tak nemocná, že nemohla ani zavolat, takže jsem se tam hnala zbytečně. Den na draka už od božího rána. Ráno jedu do práce a havárie. Ne moje, ale na mojí trase a komplikuje mi cestu. Objíždím to, a v tom překvapeně poznám svoji studentku. Naštěstí živou, tak jedu dál. Ve škole se pak dozvím, že zažila něco podobného, co ona žena, kterou vytlačil onen medializovaný magor na dálnici. Jela do školy a ten chlápek zjevně pojal myšlenku, že ho strašně zdržuje. Tak jí to dal náležitě pocítit, několikrát si zagestikuloval, hodil pár myšek, až z toho byl karambol. Jeho slovník prý byl tak drsný, že nešel zopakovat. Při líčení její dramatické příhody se mi rozpovídala i další děvčata s podobnými zkušenostmi. Kulila jsem oči. Dosud jsem si myslela, že mladá hezká holka podobné problémy nemá, že spíš budí v mužích rytířského ducha. No, to jsem se šeredně spletla. Mezi naší mužskou populací o nějakém duchu asi nemůže být ani řeči. Tedy jen mezi některými, abych zase neglobalizovala a nekřivdila. Sama ale znám několik chytráků, kteří auto řízené ženou označují jako vůz bez řidiče. A to ty moje holky nejezdí nijak pomalu ani špatně. Ale něco shnilého bude v pokolení mužském, protože tohle není normální. V duchu si tak představuji, co by takový chasník zažil, kdyby narazil na mě, ženu životem značně unavenou. Asi by se hodně divil (možná bych se uchýlila i k fyzickému násilí!) Často jsem totiž místo asertivní spíš nasertivní. Pak ovšem není divu, že jsem unavená. Ze všeho kolem sebe. K „nasertivitě“je tady totiž stále jen krůček. Je to pořád odnikud nikam. Nebaví mě nic:-)

11 komentářů:

  1. Jitko takovou vás neznám. To je mi líto, že se cítíte bídně. Přeju Vám, aby bylo brzy zase lépe.
    A rytířského ducha dnes nikdo nebuduje. I ten náš bemba myslí, že holky jsou jen na uklízení a rození dětí...a z domova zná pravej opak. Teda rodila jsem já, ale tatík se staral o mimina stejně. Koupá, přebaluje, chystá jídlo...tak nevím odkud má ty rozumy. :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Jejda, snad nebude tak zle.Počasí dnes opravdu na náladě nepřidalo.Ono to má také něco do sebe umět být nasertivní.Pročistí to hlavu.
    Pokud to jen trochu půjde, tak přeji hezký večer.
    V.

    OdpovědětVymazat
  3. Asi je to jedno s druhým... Také se cítím podobně. A "nasertivita" mě pobavila :-D. Přeji, ať je líp!!!

    OdpovědětVymazat
  4. můj táta je řidičem tiráku, v podstatě celý život. Jeho šéfkou je paní, která je stejně stará jako můj muž /něco přes třicet/

    i takový rutinér, jako můj táta, ženu za volantem ctí..

    spíš bych řekla, že nejhorší je srážka s blbcem...

    přeju, ať se brzo cítíte lépe ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Jeje, co to na tebe sedlo, Jituš!

    Jinak výchovných lekcí od "zkušených" řidičů mám za sebou taky celou sérii. Tím, že mám vpředu i vzadu nalepený znak vozíčkáře všichni ti "machři" nabydou dojmu, že jsem chabrus na hlavu- myšky, nesmyslné předjíždění, gesta-to všechno sedí. Jen s tím, že tohle všechno obvykle sleduje Majda sedící vzadu za sedadly. To mi tedy taky dokáže zkazit náladu-obvykle bohužel hned poránu, kdy každý spěchá a chová se jak... no nemůžu napsat prase, prostože jak by k tomu přišlo ;-)

    Tak a´t je zítra líp a pokud možno bez hulvátů řidičů .

    OdpovědětVymazat
  6. Jitko
    Tak se přidávám k Lucce. Můj muž jezdí taky už skoro třicet let a jestli dělí, tak na dobré a špatné řidiče, ne na muže a ženy.
    Smutné, že sobeckost lidí nezná hranic a ti slušní se pak jakoby ztrácí v davu, protože nemají potřebu na sebe upozorňovat.
    Přeju, ať je líp, taky v to doufám, já mám déšt ráda, ale jinak se cítím tak píšete už delší dobu.
    Víc těch pozitivních chvil než negativních přeji
    Janka

    OdpovědětVymazat
  7. Otázlkou je, jestli by se takový magor klidne neuchýlil také k násilí...obávám se, že tihle týpci nectí" ženu ani květinou neuhodíš.." :-(

    OdpovědětVymazat
  8. Pan profesor Koukolík kdysi řekl, že v přeplněném městě nevnímáme lidi jako takové ale jako přebytečné padlé stromy. Nevím jak k tomu poznání došel ale já se tak cítím všude, v metru, tramvaji na ulici prostě padlý zbytečný strom co ho někdo kouká překročit, přeskočit. Nikdo mne nevnímá jako ženu ani jako člověka. To jsem vám asi na náladě nepřidala, co

    OdpovědětVymazat
  9. Uchýlí, jeden postarší myškař se tak snažil mi to nandat, nejspíš mu moje jízda v zatáčce 50km/h připadala příliš pomalá, že si u předjíždění, kdy na mě najížděl z prava i z leva odřel sám půlku auta, na mém byla škoda nepatrná ale pak mě vyřval tak, že jsem se bála že mě ještě zmlátí a to nejsem žádnej chudák a z počátku jsem řvala taky a přiznám se že i sprostě, pak už raději ze zamčeného auta při čekáná na policii. Myškař v tom uměl natolik chodit, byla to jeho snad 20 nehoda, že se mu povedlo svalit vinu na mě, že jsem mu tam prý vjela, ale že on předjížděl v zatáčce v protisměru přes dvojitou čáru, to už mu nikdo nedokázal. Díky švagrovi právníkovi se nám podařilo dosáhnout nerozhodnosti, nebýt jeho platím vše já. Fakt v tomhle státě nemáte moc šancí.

    OdpovědětVymazat
  10. Za špatnou náladu a únavu může určitě ošklivé počasí a dlouhá zima. Já jsem na tom stejně, melu z posledního...Provoz na silnici houstne každým rokem, agresivita řidičů taky, strašně se pospíchá...Nasertivnost bych potřebovala, já bych nejspíš při srážce s takovým automobilovým blbcem ztratila řeč:-(

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji Vám moc za milé komentáře a pohled z jiného úhlu. Aranel vystihla úplně přesně, jak se cítím, ale bojuji s tím. Jde to ztuha, ale jde to. Asi jsem přepracovaná. Nebo moje maniodeprese sklouzla do té depresivní části. Nebo jaro. Je to mizérie, ale snad bude líp. Vám ale děkuji.

    OdpovědětVymazat