Na Štědrý den dopoledne se pravidelně, cestou od Jezulátka, stavujeme u Starých kamen. Půvabný obchod na Malé Straně, který vlastní pradávný kamarád.
Je to obchod plný krásných kamen.
On o nich umí s láskou a nadšením vyprávět. Mnohé on sám zrenovoval. Našel. Objevil na starých půdách. Vrátil do života. Některé mu dali jeho kamarádi, kteří znali jeho vášeň. On je vrací zpátky na výsluní.
Umí to. Baví ho to. Objevil jejich dávnou krásu. Teplo a pohodu.
Jako malá jsem kamna zažila. Ne tedy ta americká, klasický český sporák. Měla jsem pocit, že díky tomu žijeme sto let za opicemi. Babičce jsem to vyčítala, strašně jsem si přála, aby tam měla elektrický sporák.
Přišel později.
Jen ten starý sporák tam byl pořád. Protože, co kdyby vypnuli elektřinu, na čem budu vařit?
Chytala jsem se za hlavu. Tak trapné...
Vdolky dělané přímo na plátech sporáku jsem sice měla, stejně jako topinky, hodně ráda. Byly vynikající. Ale sporák mi vadil, měla jsem pocit, že není dostatečně moderní.
Nikdy bych nevěřila, že v kamnech může být tolik krásy. Sporák a klasická kamna bylo něco, za co jsem se styděla.
A pak ta radost, když elektrický sporák zvítězil a své místo v místnosti uhájil. Jako samojediný.
Konečně.
Pravda, vánoční purpura se na něm pálit nedala, co kdyby se rozbil? A když už, tak nevoněla tak jako ta ze sporáku.
Ale to trvalo, než jsem to přiznala. Nejdřív jen v duchu, sama sobě. Pak kajícně nahlas.
A pak jsem poznala Stará kamna.
Objevila jinou krásu.
Dnes už to vidím jinak. Samozřejmě. Zmoudření nejen dona Quichota.
Kamna představují klid a pohodu. A dneska vlastně i tu jistotu, protože co bude, až vypnou plyn a elektřinu?
Ale dnešní den přeci není stvořen pro katastrofické vize. Je to den klidu a pohody. Což oheň a teplo v kamnech logicky nabízí. Tak jen připomínka krásy starých kamen.
K tomu to zpracování, umělecké, krásné.
I purpura se na nich dá pálit.
A tak nám vždycky ve Starých kamnech na Malé Straně začínají svátky. I letos. Krásné to bylo.
Tak šťastné a poklidné.
Žádné komentáře:
Okomentovat