Nevěřila bych, že je to pravda.

Často se spekuluje, jak mladí lidé nemají ani ánunk o historii. Tím nemyslím dobu železnou ani vrcholný středověk, to sama vnímám spíš jako zálibu či specializaci. 

Myslím moderní dějiny, události dvacátého století, devadesátky, vstup do EU a další příběhy, přesahující do současnosti. 

Vždycky jsem proti tomuto rozšířenému názoru bojovala. Měla jsem kolem sebe gymnazisty, tedy klasickou bublinu. Většinou věděli, znali, byli schopni diskuse. 

Tak přeci není pravda, že mladí lidé neví, co je Sametová revoluce, jak je to s EU či dalšími podobnými historickými novodobými mezníky. 

A pak přišlo prozření. Fakt to tak je. Někde určitě. 

Už kolem sedmnáctého listopadu jsem se u studentů, kteří mají ambice získat středoškolskou maturitu, v našich podmínkách tedy stejně hodnotnou jako gymnazisté, protože je to bohužel tak nastaveno, setkala s absolutní nulovou znalostí. 

Co vám říká sedmnáctý listopad?

Nic!

Slyšeli jste o tom někdy?

Ne!!

Mluvíte o tom doma, s rodiči?

Ne!!!

Někteří, patrně s vyvinutým sociálním cítěním, se slitovali nad mým viditelným zoufalstvím a zkusili odpovědět, asi ve snaze udělat mi radost.

...Skončila druhá světová válka??

Zalapala jsem po dechu.

   Dál už jsem svou odolnost nepokoušela. Něco jsem jim vysvětlila, pustila nějaké vizuální záznamy, aby se nenudili, ale ten nezájem byl až bolestný. 

Když jsem pak zjistila, že mnozí ( ne všichni, abych jim nekřivdila), ale opravdu mnozí, netuší ani to, kdo byl Havel, tak jsem rezignovaně odešla. 

Nechápu, jak tomu lze uniknout, mám pocit, že zejména kolem výročí ty informace útočí na naši pozornost ze všech možných nosičů, z televize, internetu, z veřejného prostoru.,,,

Leč, jak vidno, uniknout se dá poměrně snadno.

A tak musím pokorně přiznat, že některá mediální tvrzení jsou bohužel pravdivá. Někde je to opravdu pole neorané. A ta nevědomost ani tak nebolí, ale bolestivý je  ten očividný nezájem.

Nevím, neznám.

Nejvíc mě dostal argument.

Já jsem hokejista!!!

Jistě, tomu rozumím, věnuje se jiné aktivitě.

Nerozumím ale tomu, proč tedy chce i studovat. Nebo vlastně i tomu rozumím, zodpovědný přístup, sportem se celý život neuživí.  Ale proč s takovým nezájmem?

Nu, bude to ještě jízda. Ale fakt jsem nevěřila, že něco takového reálně existuje. V takovém množství a ve středoškolském prostředí. Brala jsem to skoro jako útočnou pomluvu..

A existuje.

Uf