Vždycky jsem trochu nesnášela
Vánoce. Od poloviny října se o většinou usadily ve veřejném prostoru a ozdobám,
koledám a všudypřítomné vánoční nasládlosti prostě nešlo uniknout.
V souvislosti s dětmi jsem toto
období vzala na čas na milost, ale protože Vánoce mají podle mého smysl pro děti
tak do sedmi let, doba vánoční amnestie netrvala dlouho. Nemám ráda tu všeobecnou hysterii, která ovládá
sdělovací prostředky a budí zběsilou nákupní horečku.
Vždycky jsem se těšila, až svátky pominou a
vše se vrátí do starých kolejí. V určitou dobu to s vánočním tlakem
začalo vypadat nadějněji. Začala dominovat adventní nostalgie a dokonce se na
veřejnost dostala i kdysi všeobecně známá informace, že koledy se do Vánoc
prostě nehrají.
Ztlumila se předvánoční
nákupní horečka a snížilo procento těch, co se za nesmyslné vánoční dárky zadlužili
natolik, že pod jejich předraženým vánočním
stromečkem započala jejich cesta k osobnímu bankrotu či k exekuci.
Zkusila jsem tedy vánoční dobu vzít na milost,
ale úplně stoprocentně to nejde. Když hledám jen jejich duchovní rozměr, jde se
svátečně naladit. Chvíli. Jenže brzy dojde ke srážce s realitou, v běhu
každodennosti nejde okolí úplně ignorovat a nevnímat.
Lze tedy uniknout do
zahraničí. To se ale nedaří pokaždé, proto je dobře si na vánoční dobu nějak
zvyknout. Podle mých zkušeností se prosinec stává časem, kdy je prostě všechno
jinak. Všechna dosavadní pravidla se
rozpouští v vůni purpury a františků. Pracoviště se mění v místa bujarých
vánočních večírků, na kterých se dějí věci ne nepodobné vánočním zázrakům. Minimálně
v oblasti vztahů tomu tak často bývá.
Přitom skoro nezáleží na ekonomické
úrovni. Nostalgii spojené s koncem roku propadají movití i ti ve složité životní
situaci. Dokonce by se dalo říci, že složitost budí ještě větší nostalgii.
Už mě také napadlo, zda
nejde o jakousi roční amnézii nebo skrytou víru v potřebu chvilkové apatie.
Třeba je tímto způsobem dobré zrelaxovat. Vlastně je to asi hlavní cíl
vánočních svátků.
Jenomže, a v tom je hlavní myšlenka
vánočního sdělení, zrelaxovat se během svátků povede jen málokomu. Když totiž
Vánoce opravdu skončí, objeví se množství vyčerpaných lidí, s depresí a
únavou. Zatímco se Vánoce řítí na smetiště dějin, vyčerpaní přeživší se snaží
nabrat dech a nějak důstojně zahájit nový rok.
A je jsme zase na začátku.
Nechť je to to tedy letos opravdu jinak.
Psáno pro Listy Prahy 1
Žádné komentáře:
Okomentovat