Vždycky, když vypukne předvánoční čas, vybaví se mi všechny dávné tradice a zvyky.
A vzpomenu na babičku,
které paměť sahala až do devatenáctého století, a když mluvila
o tehdejších tradicích,
docela jsem žasla.
Stejně, jako žasnou dnešní děti a mladí lidé
nad těmi dnešními.
Mikuláš, čerti, Ambrož, lucky, to vše byla dost děsivá strašidla.
Zatímco dneska se děti před vším chrání, za dávných dob
se věřilo, že pořádné vystrašení k dětství tak trochu patří.
Sama si pamatuji, jak děsiví čerti nás kdysi
dávno navštěvovali. I to, že jsem se opravdu bála. Ale zároveň i trochu těšila.
Nebyla jsem zrovna zlobivé
dítě, a čerti s Mikulášem k nám nechodili trestat ani budit strach,
ale jako tradice. Kdykoliv se blížil onen den, byli všichni kolem nás
přesvědčeni, že pekelná banda prostě musí přijít.
Nikdo nás nechtěl stresovat.
Po pravdě, divné by pro nás asi bylo (slovo stres se tehdy v dětském slovníku
vlastně ani nevyskytovalo), kdyby čertí skupinka nedorazila. Patřilo to prostě k tradicím.
Dneska se setkání s čertem vnímá jako něco, co narušuje klid a pohodu dětského vnímání světa. Raději zařídíme, aby se s ním dítě nesetkalo.
Není to nic proti ničemu, každá doba si vytváří své vlastní tradice. ¨
Není to asi ani ortodoxní, každý to má jinak.
A pak, mnoho
čertů lze potkat v ulicích měst i mimo vyznačené datum, ale to je zase jiný příběh. Dnes je to o tradicích.
Dřív kupříkladu nebývaly
v takové míře adventní věnce, nechodilo se tolik do kostela, o neustále
svítící elektrické výzdobě ani nemluvím. Přitom se už zase objevují informace,
že s elektřinou je třeba šetřit, tudíž by bylo lépe, kdyby to v prosinci
všude tolik nejiskřilo.
Také se ve velkém vracíme ke svíčkám. Přinášejí
atmosféru, vracejí náladu. A v neposlední, praktické, chvíli nabízejí onu žádanou
energetickou úsporu.
Ony se ty tradice vůbec hodně prostřídávají.
Jenom co pamatuji, jde o hodně velkou proměnou na škále dávných zvyků a obyčejů.
Některé mizí, jiné se vrací, pár jich lze
označit za trvalé, případně recyklované. Jisté je, že další generace patrně budou
žasnout nad tím, co nyní vnímáme jako standard. A tím úplně nemyslím návštěvu
čerta a Mikuláše v rodinách s malými dětmi, protože to má asi každý
jinak. Ale kupříkladu takové zadlužování se kvůli vánočním svátkům může vyvolat
u budoucích generací zvýšené obočí. Stejně jako přehnaně ochranitelský přístup
vůči dětem, vždyť jak se naučí řešit složité životní situace, když jim neustále
umetáme cestičku? Jenomže je tu jedno nebezpečí. Jak začneme definovat, co je jediné
správné a co ne, dostaneme se do pekla i bez návštěvy předplacené čertí
skupiny.
Vezměme si tedy z adventního času to, co
je našemu vnímání blízké, užívejme pohodu a klid. Nestavme čerty na piedestal,
ale ani je nezašlapávejme do země, zkoušejme hledat mosty mezi dávnými,
současným a budoucím.
Protože jestli z toho
něco má smysl, pak je to jakési souznění.
Z toho plyne, že nejen
do adventní doby, ale hlavně do příštího roku, vstupujme s klidem
a rozvahou. Tedy pokud to tedy vnímáme jako tradici......
Žádné komentáře:
Okomentovat