Mám ráda masáže, využívám je k relaxaci i k nápravě permanentně bolavých zad. Mám několik vyzkoušených masérů, ale občas se nebráním nějakému experimentu. Tak jsem objevila salón, kde pracují nevidomí maséři. Už dříve jsem slyšela, že bývají šikovní. A pověst nelhala. A protože nevidomým lidem v rámci aktivit Světlušky ráda pomáhám, našla jsem novou cestu výpomoci. Takové dva v jednom. Těší mě to.
Další experiment byl s thajskou masáží. K té jsem tedy přišla trochu jako slepý k houslím. Sama bych si jí asi neobjednala. Už jednou, dávno tomu, jsem ji dostala jako dárek. A už jsem to trochu pozapomněla.
Nyní to byl vlastně svým způsobem také dárek. Že jde o thajskou masáž mi ale došlo až když jsem dorazila do salonu. Bylo to tedy takové napínavější, než jsem původně čekala. A náročnější. Byl to víc fyzický výkon než relaxování. Klasické proběhnutí Thajky po celém těle, protažení končetin až za práh bolesti, akupunkturní stlačení, která dokázala zastavit dech v těle a rozproudit slzy bolesti.
Poté relaxační čaj. A ještě poté fakt úleva, ono to na ta záda doopravdy pomohlo. Takže zážitek. Měla jsem asi kliku, že mi při tanci na zádech nezlomila žebra, i to se stává. Přes bolest to posléze přineslo úlevu.
Prostředí bylo hezké, následná péče dokonalá.
Ale příště raději zpět k nevidomým:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat