Propadlíci

 Student se stane repetentem, ani neví jak. Stačí chvilka nepozornosti a může chytit kouli třeba z matiky, zeměpisu nebo dokonce z angličtiny. A jsou i tací, co propadají z hudební výchovy či tělocviku. Tady sice úplně přesně neumím definovat, čí je to vina, ale nechci střílet do vlastních řad a a tak nebudu zabíhat do detailů:-)
Moje pověst učitelky utrpěla v několika klasifikačních obdobích. Děti dostaly pětku a já se stala viníkem. Neomluvitelné.
Není pochyb, že vinu jsem měla já. Vždycky musí být někdo obviněn. Vím to, protože už pár let učím. Například v současné době souborných zkoušek u maturantů. Mládež nechodila do školy. Jelikož to bylo vždycky omluvené, předpokládám, že v rodině s tím žádný problém nemají. Já vlastně také ne, jen dle školního řádu musí za vysoké absence složit zkoušku, aby mohli ukončit ročník. Je to tak v mnoha školách, i my to už praktikujeme léta. Prostě za všechno se platí. Poflakuješ se, to je příjemné. Přišel čas zúčtování, to už příjemné není, ale něco za něco. A světe div se, najdou se i tací, co mi to mají za zlé. Že si moc dovoluji. Zkusila jsem to s protidotazem: „Myslíte si, že nějaký zaměstnavatel vám bude tolerovat takovou pracovní morálku?“
Jako bych mluvila tatarsky.
 Prostě cíl je získat vše bez sebemenšího odporu. Volno i známky. Jsem zvědavá, jestli je to někdy pustí. Jestli jsme si tak trochu nehřáli hady na prsou. Myslím to teď trochu obecněji. Zdá se mi totiž, že si tady a teď vychováváme nedotknutelná božstva. A božstvo je, jak známo, rozmarné a nevyzpytatelné. Děti všechno mohou, smí, nic nemusí a nedej bože, když se na něj trochu křivě podíváš (o výchovných pohlavcích našich babiček ani nemluvím). A propadlíci, o kterých mluvím, jsou pak stejně za hrdiny. A pak není divu, že nám hrozí generační válka. Kde chybí ochota uznat své chyby a potřeba platit své dluhy, tam zcela jistě nebude ochota pomoci starým a nemocným. Proč také, když jejich důchody nás tak zatěžují? Nás, propadlíky, kteří jsme zvyklí nechodit do školy a přitom všechno mít. A někdo musí být vinen, ne?
   Zajímavá je i druhá strana mince. Když se lidsky oprostím od vědomí, že neznalost Přemyslovců neomlouvá. Řeknu si, je to dítě matematicky založené, historii ani vedlejší věty v životě potřebovat nebude. Já ho pustím, nebudu dělat vlny:-) No a co byste řekli? Vysvětlí se to jako moje slabost! Tu máme prostě na háku. Žádná sebereflexe, žádné zpytování (ostatně si myslím, že mnozí toto slovo ani neznají). A zase jste viník. Je to prostě odnikud nikam. Příští pátek o tom budeme besedovat. Zvu vás:-)

   Tedy besedovat se bude o historii, ne o škole:-)