Chvilka s Mikešem

  Dneska jsem v rámci svého nedělního čtení narazila v knihovně na Kocoura Mikeše. Patřil k mému dětství, ráda jsem ho četla, zejména v době, kdy mi přestalo být divné, jak může kočka mluvit:-) Je jedním z mých dětských evergreenů, stejně jako Brouk Pytlík, Ferda Mravenec, Malý Bobeš, Honzíkova cesta - tedy jak je vidno, dnes všechno ideově nevhodná literatura. Uvařila jsem si kafe a vybavilo se mi vyprávění mého stařečka (Lucko, děkuji za nový termín:-). Asi proto, že znovu pracuji na rodokmenu a mířím do linie svojí babičky z mamčiny strany. Tak její manžel, tedy můj pradědeček, vždycky vyprávěl. Cituji: "Sedíme v sednici a dereme peří (pokud potencionální mladí čtenáři nebudou rozumět, ráda pojmy jako sednice či přástky dovysvětlím). Z okna vidíme, jak po návsi jdou dvě cikánky (asi bych měla napsat Romky, ale tehdy se ten pojem neužíval). Už s nimi měli své zkušenosti, tak stařeček zanechal draní, zvedl se a zamířil přes chodbu do druhého pokoje.
Za okamžik klepání na dveře a na prahu jedna cikánka. A jestli prý by jí, dobří lidé, nedali kus chleba?
Prababička byla dobrák od kosti a jídlo jim běžně byla ochotná dát. Jenže kam zmizela druhá, ptá se jistě pozorný čtenář. Tak ta druhá hbitě využila zaneprázdněnosti hospodyně a vrazila do svátečního pokoje přes chodbu, kde do kapsáře pod sukní brala, co jí pod ruku přišlo. Jenže stařeček, již poučen, neb to byla akce opakovaná, schovaný za dveřmi její rej přerušil. Chvíli ji pozoroval, aby měl jistotu, že opravdu opět krade, a pak ji pěkně vyprášil. Podotýkám, že jí nijak neublížil a obě odešly po svých,hlasitě a sprostě nadávaje:-) Neúspěšný lup jim asi tlupa pěkně spočítala. A podobných příhod z vlastní zkušenosti měl poměrně hodně.
 Dnes by stařeček byl popotahován za rasismus, omezování lidských práv či další vzletné pravdy. Jenže to tak bylo. A tak si kladu otázku, proč někdo chce měnit Kocoura Mikeše, když zachycuje realitu? Není to tak trochu pokrytectví? A nevracíme se obloukem přes krásné řeči zpátky k cenzuře? Je to asi hodně otázek na květnový den, odpovědět je neumím. Jde sice (doufám) o jednání jen nějakých aktivistů - extremistů, ale tady člověk nikdy neví. Už zakázali studentské volby, přepsali Honzíkovu cestu, a kdoví, co ještě. Jediným mým hmatelným výsledkem je, že jsem si nostalgicky prolistovala Kocoura Mikeše a zavzpomínala na minulost. A jsem ráda, že tu knihu mám, až jednou bude zakázaná, budu ji opisovat v samizdatu:-) Prostě, Rosteme s knihou:-)