Nezapomínejte na Sedlčansko

   Ještě bych se krátce vrátila k páteční besedě na Světu knihy. V rámci literární soutěže jsme položili otázku, cože se na tom Neveklovsku během druhé světové války dělo? Většina odpovědí, které jsme zařadili do slosování, byla správná. Šlo o pokus vytvořit zde cvičiště vojsk SS, vojenskou střelnici. A faktem je, že stopy tohoto experimentu se v kraji nacházejí dodnes. Na jednom odpovědním lístku byla vedle správné odpovědi také poznámka: a nezapomínejte na Sedlčansko. A přestože jsme si to s pánem po besedě vysvětlili, leží mi to v hlavě a nedá mi to se alespoň krátce nezmínit. Nezapomínáme na Sedlčansko. Vím, že celý projekt je vystěhování Neveklovska a Sedlčanska, celý ten kraj mezi Vltavou a Sázavou si užil své. A přestože můj příběh je zasazen k Neveklovu, kde jsem prožila dětství, Sedlčany jsem vynechat nechtěla. Už jen v rámci své představy o tom, že na minulost se nemá zapomínat, že není dobré dělat tlustou čáru a jít dál. V rámci tohoto myšlenkového procesu jsem o knize besedovala v Neveklově, v Benešově a oslovila i Sedlčany. A tam jsem narazila. Setkala jsem se s nepochopením. Nejprve mrtvý brouk, nikdo nereagoval. Pak strohé odmítnutí, že nemají zájem. Takže to respektuji a dál neřeším. Jen bych tím chtěla vysvětlit případným sedlčanským čtenářům, že na Sedlčansko se nezapomíná. Jen ono má jiné představy. Nicméně abych učinila historii zadost, tak se opravdu hlásím k tomu, že vystěhovány byly oba kraje, nejen Neveklovsko. I v Sedlčanech to prostě bylo odnikud nikam.
   A dnešní pondělí, první den svatého týdne, mi ještě přineslo jednu zajímavost. Objednali jsme se s dětmi do pražského podzemí. Jde o nový druh zážitkové turistiky. Sice není zrovna nejlevnější, ale se školou máme určitou slevu a tak se moc těšíme. Projdeme se pod Prahou jinak než metrem. Doufám, že to bude odněkud někam, abychom tam nezůstali jako pražští duchové:-) Učitelka strašící v pražském podzemí by jistě byla zajímavá atrakce.