Kdo si hraje, nezlobí

    Jsem člověk hravý, soutěživý. Ovšem když mě Andy pozvala do hry na desátou fotku, byl to zpočátku nápor na moji nefungující logiku. Kterou desátou? Ze kterého alba? Kdo to ověří? Jaká jsou měřítka? Nicméně jsem pozvání ráda přijala, Andy děkuji a moc jí držím palce v pondělí při státnicích. Ponořila jsme se tedy do prohlížení alb, což je veskrze má oblíbená činnost a ač nefotím vůbec kvalitně, fotím ráda. Podobné to mám se zpěvem:-) Alb je doma mnoho, tady se projevuje moje úchylka archiváře, vše je evidováno, založeno. I v dnešní digitální době si nechávám fotky převádět do papírové podoby, abych je mohla zanést do alba, jelikož počítač mě pro tuto činnost neuspokojuje. Někteří konzervativci prostě zůstávájí v mnohém v minulosti. Ale abych se nezasekla u psaní, jak je mým dobrým zvykem, jdu na tu fotku. V jednom z mých alb byla opravdu - a to jsou ty pěkné náhody - desátá- a tak ji zveřejním. Je ze sedmdesátých let a společně se svým bratrancem a sestřenicí tady jucháme na svatební hostině. Fotku mám moc ráda nejen kvůli milým lidem, kteří tam jsou se mnou, ale i proto, že jsme si po letech (mnoha letech) pohráli a vyfotili se ve stejném složení. Čas prostě letí jako bláznivý:-) Rozdíl obou fotek je mnoho desítek let:-) Až se budem fotit za pár let, tak ta první už bude vzácnou historicku relikvií z jiné časové dimenze. A teď ještě pozvání. Aby se to netočilo pořád dokola, ráda bych pozvala Laďku s Pavlem, Almerku, a Babs:-) Hrajeme na desátou fotku:-)