Mezinárodní den ošetřovatelek

…je dnes uváděn v kalendáři. A já bych asi nějakou ošetřovatelku dnes potřebovala, neb šlo o den hektický, takřka bláznivý. Často to tak bývá, některé dny plynou až příliš líně a nic se neděje, jiné toho do sebe vsáknou na celý týden. Zkoušíme divadlo na vystoupení v Jiskře. Ve dvě schůzka s panem Motlem. Dojet z Proseka do Slávie v době dopravní špičky je skoro harakiri. Ale povedlo se. Skvělé posezení s panem Motlem předznamenává páteční debatu na Světu knihy. I on to má hektické, včera celý den stříhal v rozhlase, dnes to měl podobné a v pátek bude utíkat někam do Jihlavy na muzejní noc. Já ze Slávie utíkala zpátky do práce, kde dnes probíhala akce zvaná Gymnaziáda. Je to ale jen jiný název pro školní slavnost, kde děti mají předvádět své dovednosti. Ovšem podobné aktivity zajímají rodiče tak do první třídy, jinak už většinou nemají čas. Přesto vedení na akci trvá, tak jsme odpoledne vystupovali v podstatě sami před sebou, protože skoro nikdo nepřišel. Musela jsem ale zmizet dřív, neb mě čekalo představení v Divadle na Vinohradech. A byl to Mumraj. Jakoby se v názvu zhmotnil celý dnešní den. Ale divadlo se vyvedlo. Dlouho jsem na Vinohradech nebyla, tak jsem si užívala herecké výkony, kulisy, velký prostor. Zápletka banální, o revoluci nerevoluci v ruském prostředí, ale samozřejmě, jako by kopírovalo naší současnou politickou scénu. Kocourkov. Trochu mi vadí současný divácký trend, jak se o každém herci ujišťují, z kterého že seriálu ho znají. Naštěstí to tady probíhalo docela decentně,i tak jsem to zachytila. Však také zdejší scéna je seriálových herců plná. Ale hráli hezky, přestože hlediště rozhodně nebylo plné. Zjevně krize vystrkuje růžky. Nicméně si myslím, že Mumraj stojí za vidění. Přesto jsem ráda, že už padám do postele.