Paralelní svět

  Mám ráda netradiční zážitky a dnešek jeden takový přinesl. Ponořili jsme se do pražského podzemí a nebylo to metrem:-). Pražská zážitková turistika nabízí výlet pod zem. Pravda, není to výlet nejlacinější, ale školní akce mají krom mnoha nevýhod i jednu podstatnou výhodu, a tou je skupinová sleva. Dětské kapesné jsem tedy nezruinovala a mohli jsme v napjatém očekávání vyrazit. Čekala nás kolektorová síť pod centrem Prahy. Vybrali jsme si trasu C (fungují čtyři varianty) Céčko je nazváno Kolektor centrum 1 – Královská cesta. Délka trasy je 1200 m a trvá dvě hodiny. Maximální hloubka, ve které jsme se ocitli, byla 30 metrů a museli jsme zdolat sedm žebříků. Začali jsme na Senovážném náměstí, což byl první klasický problém pro pražské děti, najít ho:-) Vzhledem k tomu, že je kousek od centra, jsme se sešli jen s jedním ztraceným, kterého jsme po dvaceti minutách našli! Stálo mě to sice půl měsíčního rozpočtu na telefon a rozvibrované nervy, ale sešli jsme se. Pan průvodce byl šaramantní klidný pán, takže ho drobné zdržení nikterak nerozladilo. Odvedl nás do centrálního dispečinku, kde se usadili chlapci na židle, a děvčata, včetně mě, nechali stát. Musela tedy nastat osvěta, což bylo trochu házení hrachu na zeď, ale i snaha se cení. Po seznámení s prací na dispečinku a  krátkém filmu,jsme se pomocí výtahu přesunuli do základní třicetimetrové hloubky. Tady jsme se nasoukali do důlního vláčku a odjeli asi půl kilometru pryč. Prvně přišla ke slovu hráškově zelená přilba, která nás chránila po celou dobu prohlídky. Do vláčku jsem se vešla i já, což se původně zdálo nemožné:-) Když jsme vystoupili, v další prohlídce jsme pokračovali pěšmo. Do cesty se nám postavilo již zmíněných sedm žebříků, což tedy celkem výrazně procvičilo naši fyzickou kondici. Děti napjatě čekaly, zda spadnu či přinejmenším sklouznu někomu na hlavu, ale musela jsem je zklamat:-) Prohlédli jsme si tedy celé důlní zařízení. Nad hlavou jsme měli Týnský chrám, Prašnou bránu, Obecní dům a dům U Černé Matky Boží. Na světlo boží jsme poté vystoupali historickým sklepením u Staroměstského náměstí. Pravdou je, že my, klaustrofobici, jsme místy tajili dech víc než je zdrávo, ale síla zážitku negativní pocity tentokrát přebila. Jeden by neřekl, nad čím se denně proháníme. Je to prostě paralelní svět. Zajímavý. Nejvíc mě dostala královská cesta, která je o pět metrů níž, než dneska. Praha byla kdysi prostě níž.:-) Vylezli jsme tím historickým domem  a šli tou samou cestou zpátky po povrchu.Pěkné srovnání. Kolektory prostě stály za to. Jen Zachariáš dostal další dvě injekce a horečka neklesá. Snad zítra bude líp:-)