Historie v nás aneb rosteme s knihou

   A je to tady. Ale žádný klídek na přípravu, hezky od božího rána ve svižném tempu. Moji oktaváni totiž dnes končí svoji středoškolskou školní docházku. Tedy ráno raníčko oktáva vstala a převlek si hezky přichystala. Klasické poslední zvonění vypuklo už v půl osmé. Voňavky, voda, mouka, recese. Chvilka dovádění a celé dopoledne uklízení. Pak nepatrná fáze zklidnění a předávám výroční vysvědčení. Prošli skoro všichni, ale mnozí s velmi odřenýma ušima. Poté se celá škola sešikovala k závěrečné uličce, kterou za zvuků zvonků a klíčů opouštíme školu. Poslední zvonění. Dokonce i nějaké slzy dojetí byly. Třída zůstala divně opuštěná a studenti se vrhají na svatý týden. Já se vrhám na papírování, a když odevzdám vyplněné kolonky do kanceláře, mohu se vydat na Výstaviště. A to všechno za neustálého deště a nepříjemné zimy. Nejdřív se sejdu s paní moderátorkou a vzápětí následují moji hosté. Šéfredaktorka Iva Vondrová z Překvapení se synem, který tady byl tím symbolem, jak se roste s knihou. Hned poté dorazí pan Motl a skoro vzápětí pan Šebek z historického ústavu AV. A v pět to vypukne. Z počátku sál poloprázdný se hezky zaplnil a akce se svižně ubírala k šesté hodině. Zdálo se, že publikum bylo zaujato a povídání dostalo interaktivní ráz. Vítězové soutěže dostali knihy a i na podpisy došlo. Takže celá prezentace proběhla velmi hezky. Děkuji tedy všem svým hostům, jmenovitě Stanislavu Motlovi, který poté uháněl do Jihlavy na muzejní noc. Ivě Vondrové, která o nás jistě hezky napíše, Jardovi Šebkovi, který tomu dodával odborný ráz a moderátorce Míše Nastuneakové, která celý večer bravurně odmoderovala. Velmi mě potěšili hosté, že si udělali čas a přišli se podívat (včetně několika mých studentů) a samozřejmě panu nakladateli, který to celé zorganizoval. Tím jsme pro Odnikud nikam udělali maximum a je čas na novou knihu.