Samé jedničky

   Když už tento týden mluvím o maturitách, tak mi nedá připomenout, že zrovna pětadvacátého před x lety jsem předstupovala před komisi já. A čas oponou trhnul a tehdejší napětí je už na smetišti dějin. A to si člověk myslel, že nic těžšího ho v životě už nemůže potkat:-) Jo, ta naivita mládí. Dopadla jsem tenkrát dobře, a na maturitním večírku se nám ( patrně pod vlivem alkoholu) třídní svěřila, že jedničku z té ruštiny nám první den přeci dát nemohla, to by prostě nešlo:-). Proč by to nešlo, nevím dodnes, ale bylo to tak. První den jedničku z ruštiny prostě nedostal nikdo. První velká křivda. Slovy Adiny Mandlové se dneska už tomu směju, ale tenkrát nás to netěšilo. Snažím se tyto křivdy na svých studentech nepáchat, ale není člověk ten…..známe to. Stačí jiný úhel pohledu a už se to vnímá jinak. Když se vrátím ke své maturitní zkoušce, tak i přes její vážnost se mě nikdy nikdo na výsledek neptal. Prostě jsem udělala a stejně tak udělali i dnešní adepti. I jsme dneska dvakrát udělili samé jedničky, takže úspěch!!! Chce se mi napsat pedagogický, ale pravda je, že je to úspěch jen a jen jejich. Samozřejmě se  také stále objevují klasické přebrebty, které pak slavně vcházejí do historie školy a léty se zveličují, až se na abiturientských srazech nemluví o ničem jiném:-) Když jsem blahé paměti vystresované studentce, která si nemohla vzpomenout na Homéra, pokoušela pomoci nápovědou, že jde o podobné jméno, jaké se objevuje v Simpsonových, tak udiveně zahlásila, že Ilias a Odysseu asi napsal Bárt? Nu, klasika. Já jsem mimo jiné zfetovaná kávou, nažbluňkaná vodou a přejedená chlebíčků, které do nás soukají jak šišky do husy. Vracím se z práce unavená víc než normálně. Jeden by řekl, že vlastně nic nedělám, jen sedím u maturit, ale mám z toho mžitky před očima. Ale už vidím světlo na konci tunelu:-)