Amatérská deprese

  Ono se to hezky řekne - nestresujte se, nemá to smysl. Snažím se nestresovat se celý život. Jenomže jak na to? Odstěhovat se na vesnici, propadnout alkoholu či snad přestat pracovat? Pořád jsem ve stresu jako ukázkový případ. K žaludečním vředům je to už jen kousek. Vidět budoucnost černě je tudíž pro mě naprosto běžné. Dokážu vykouzlit tak katastrofické vize, že autoři hororových filmů z naší budoucnosti jsou proti mně úplní břídilové.
Teď jsem se rozhodla to změnit. Dostala jsem se za určitou věkovou hranici a pochopila, že panikou nic nezměním. Co se má stát se prostě stane! (to se ovšem lehce řekne, hůř koná:-)
   Mimo jiné mi všichni tvrdí, že si ty hrůzy vlastně přivolávám. Tím, jak usilovně myslím, co hrozného se může stát, se to zcela jistě stane. Zkusila jsem tedy chvíli myslet na výhru ve Sportce, ale asi to nebylo nikterak intenzivní. Nevyhrála jsem. Zato pračka se rozbila naprosto spolehlivě. No, bude to asi běh na dlouhou trať.
Odborníci dnes existují na kde co, možná by to nějaký psychiatr zvládl, ale zatím zkusím samoléčbu. A snažím se vskutku vydatně.
  Vytahala jsem z knihovny všechny knihy o stresu (a že jich mám). Podle vpisků na jejich stránkách jsem pochopila, že to zdaleka není můj první pokus. Jestliže se i v boji se stresem a nervozitou objevuje jo jo efekt, tak já jsem učebnicový příklad. Přitom mi v podstatě nic zásadního nechybí. Jde asi o nějakého vnitřního raráška. Toho bych se ráda zbavila.
  Nějak ale nevím jak. Mám to trochu v sinusoidách. Někdy mánie, někdy deprese. Ukázkový příklad začínající maniodeprese, i když samozřejmě skutečně nemocní s touto diagnózou by se mi vysmáli. Jsem tak nějak amatérky maniodepresivní, bez medikamentů. Zatím.
  Jestli si to dobře diagnostikuji, velký vliv na můj stav má sluneční aktivita. A slunce se letos docela fláká. Jestli je to opravdu jenom tím, měla bych se odstěhovat někam na jih. To by se mi hodně líbilo. Teplo a sluníčko. Jen nevím, jak bych zvládla ten jižanský chaos a nepořádek. A při mé smůle bych se určitě nastěhovala do Řecka právě v okamžiku státního bankrotu. To byl nový důvod ke skluzu na náladové sinusoidě. V zeměpisném prostředí to tedy nebude. Je to ve mně. Někteří vidí růžově, jiní mají svět zbavený do černa. Obdivuji lidi, co to mají obráceně. Ukradnou jim auto a oni si libují, že nemají starosti s parkováním. Teče jim do domu, radují se, že mají zvlhčený vzduch a lépe se jim dýchá. To prostě neumím.
  Ale rozhodla jsem se to naučit. Protože jak jednou začnete těmto věcem podléhat, hrozí vám nejen žaludeční vředy, ale i obava, že nepřežijete jejich následnou operaci. V mých moudrých knihách jsem se dozvěděla, že pesimisté si zadělávají i na jiné nemoci než jen žaludeční vředy. To snad abych si ještě přikoupila nějakého domácího lékaře!
 Protože, co když …..