Vyberte si otázku, prosím...

... a máte patnáct minut na přípravu.!!!:-(
 Jistě se mnohým vybavil ten stísněný pocit sevřeného žaludku, oroseného čela a zvlhlých dlaní, když předstupujete před maturitní komisi s pocitem, že v hlavě je prázdno a vymeteno, a vy nevíte vůbec nic? Tak zrovna tento pocit si zažili moji maturanti, kteří se dnešním dnem pokoušejí přenést přes hranici dospělosti a proniknout do kýženého světa dospělosti. My, co se tu pohybujeme už dlouhá léta, víme, že mnohdy není o co stát,:-) ale na to si musí přijít sami. Dnes se snažili docílit kýženého statusu maturus, což převedeno z latiny znamená zralý, a nutno konstatovat, že dnešním adeptům se to povedlo na osmdesát procent. Od božího rána do pozdních odpoledních hodin předstupovali před komisi nastrojené mladé dámy a pánové, jimž elegance obleku dodávala neobvyklé vážnosti, a snažili se prodat, co od nás celých osm let nakupovali. Pravda, někde to malinko zavánělo výprodejí, ale do platební neschopnosti se dostal jen jeden:-( První várku jsme tedy dnes skoro úspěšně vypustili. Uvidíme, jaké bude pokračování.
   A ještě kratičký návrat k počátku mého článku. Když jsem před léty šla k maturitám zkoušet poprvé, cítila jsem se úplně stejně, jako oni. Sevřený žaludek, orosené čelo a pocit, že jsem je nic nenaučila, nebudu se umět ptát, budu koktat a kdoví co ještě. V kresbě černých můr jsem dokonalá, takže jsem se jistě vystresla mnohem víc než oni. Dnes zkouším ráda, je to totiž na jiné dimenzi než běžně u tabule. Oni už většinou umí, ví, jde o příjemný rozhovor. Tedy tak to cítím já, oni by mi jistě oponovali:-) Ale jsem moc ráda, že prošli a věřím, že i to opakování se při podzimku už musí povést. Sem tam dokázali sami odlehčit situaci, když třeba na dotaz, proč Broučci Jana Karafiáta patřili na Index nepovolených knih, odvětí, že tam asi byl nějaký katolický brouček:-) Nu, ve stresu člověk vyplodí všelijaká moudra. Teď už jistě oslavují a s nimi i Jany, na které dneska nesmím zapomenout. Znám jich několik a tak jim blahopřeji, všem:-) A ať je to jak chce, nejlíp to stejně věděl Karel Kryl:-)
  A na závěr ještě postřeh z cesty do práce a z práce. Národ si asi vzal kvůli hokejistům dovolenou, anebo po bouřlivých oslavách zodpovědně cestoval MHD,:-) neb cestou na Prosek jsem se na té silnici skoro bála. Zatímco jindy se ploužím krokem, dnes cesta tam i zpět trvala pěkných patnáct minut i s parkováním.:-) Nikde nikdo.  Takový je dopad nečekaného vítězství na obyčejného člověka.:-)
    A P. S. II. Petr Muk mě dostal. Z mého pohledu mladík a už konec. Nu, tak to je docela síla. Ale to je život:-(
  P. S. III. Abych nekončila tak depresivně, tak je dneska Mezinárodní den mléka. Jdu si tedy dát sklenici mléka. (samozřejmě obrazně, protože ve skutečnosti si dám sklenici vína:-)