Valentýn:-)

   Jestlipak slavíte Valentýna? Vím, v zemi Karla Hynka Máchy a tradice líbání se pod rozkvetlým stromem je těžké se v mrazivém a zasněženém únoru romanticky naladit a zamilovaně tokat v deseti celsiových mrazivých stupních. Ale na druhou stranu, všude je plno návodů, jak se zamilovat (což jde v každou roční dobu), či jak si udržet milovanou osobu, jak uctívat nebo naopak nenávidět Valentýna. Ještě nikde jsem ale nečetla, jak se k Valentýnovi postavit čelem, šmahem ho nezavrhnout a přitom nepodlehnout americké kýčovitosti. Pak se kdekdo okázale diví, že takové květinářství chce na Valentýnovi zbohatnout, a zároveň je v duchu trochu zklamaný, že zrovna on nedostal žádnou valentýnku.
„Nesnáším Valentýna,“ dozvěděla jsem se nedávno doma, takže jsem se za svou nevhodnou amerikanizaci hned zastyděla.
Možná by nemusela být tak trapná mediální masáž. Valentýn by byl jen decentně připomenutý.
Už jsem se začala na ten únorový svátek docela těšit, co také slavit v té nekonečné zimě? Přesněji řečeno, co dělat v dlouhých zimních večerech? Třeba tady se dá hledat prapočátek romantických valentýnských oslav?
Jenže jak poznat, co se hodí právě k Valentýnu? Rozhodla jsem se, že se pokusím vystopovat v českých zvyklostech nějakou zákonitost. Nemůže jí t přeci o žádnou vědu.
Příležitost jsem měla po celou dnešní neděli. V televizi běží romantické filmy, z rádia zní nasládlé melodie. Květinářství byla otevřená a v Bille šly nejvíc na odbyt bonboniéry ve tvaru srdíčka. Zjistit, co je v Česku třeba k vyjádření lásky, mi nedalo mnoho práce. Zahlcena sladkými bonbonky jsem naslouchala prosbě, co že to bude dnes k obědu?
Láska tedy opravdu prochází žaludkem, ačkoliv jsem se nikdy netajila faktem, že nejsem žádná novodobá Magdaléna Dobromila Rettigová? Valentýn nevalentýn, hlavně aby bylo navařeno:-)
   Takže jinak. Valentýn je importovaný svátek, takže ho doma raději moc neslavíme. Což ovšem neznamená, že by neměl být slavnostnější oběd. Tak jako tak je přeci neděle.
Je zřejmé, že postavit se čelem k Valentýnu nebude žádná legrace. Možná to je pravý důvod, proč zatím Valentýna všichni vnímají tak trochu pejorativně. Přitom by stačilo vysvětlit jeho podstatu, protože lidi většinou vnímají jeho americký podtext. Amerikanofilů je v populaci nejspíš poměrně dost, ale nikdo se k tomu nechce postavit přímo. Stejně jako k Valentýnovi.
Lekce „Jak akceptovat Valentýna“, by měla být vysvětlena spolu s novým daňovým přiznáním, protože obé má nesporný význam pro náš zdravý duševní život.
   Osobně mám dokonce pocit, že obecně je někdy tak trochu póza, pohrdat Valentýnem. Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že Valentýn může být milým zpestřením dlouhé zimy. A že každého z nás nějaká ta valentýnka určitě potěší. Někdy člověk zapomene na obyčejný svátek, a protějšek je zákonitě zklamaný. Rezignovaně krčí rameny a ve tváři se mu usadí výraz, jako že daný svátek je přežitý kýč.
Z toho by ovšem plynulo, že klíčovou roli v dilematu slavit či neslavit může hrát intenzita respektive neintenzita vztahu.
Možná jsou naši blízcí nakonec radši, když Valentýnem okázale pohrdáme, než když na ně zapomeneme. Ale to už asi nemluvím jen o Valentýnu.
Posílám tedy valentýnku všem lidem, které mám ráda. Včetně mojí maminky, která mi dnes poslala valentýnskou sms, protože prý jde s dobou a chce být in:-)
   Když jsem šla dneska z nákupu, potkala jsem stařičkou paní se starým jezevčíkem. Jelikož jsem na psy ujetá, tak jsem se samozřejmě zastavila. Psík byl milý a přítulný (to Zachariáš by mě jako cizinku dávno zakousl:-)), a paní se dala do řeči. Pejska má z popelnice. V Chabrech ho prý nějaká rádoby chovatelka vyhodila do popelnice, odkud ho zachránila zvídavá pošťačka. A donesla jí ho až na Letnou. Babička má parťáka a pejsek krásný domov. To je přeci také láska a valentýnský příběh jako vyšitý:-)
Slavme Valentýna:-)
Jinak by byl život jen Odnikud nikam:-)