neděle 21. února 2010

Záhada

  O víkendu jsme vyjeli vyvolávat jaro na venkov. Sluníčko se opravdu objevilo, a tak byl výlet celkem příjemnou obměnou pražského smogu. Stejně to zjevně pochopil i Zachariáš. Z venkovských procházek se vždycky raduje jako blázen a jelikož jaro se opravdu náznakem ve vzduchu objevilo, pojal výlet po svém. Což ovšem dlouho nikdo nevěděl. Zhruba tak kolem desáté hodiny večerní jsem ho chtěla ještě podrbat za ušima a poté se odebrat do říše snů. Jenže pes nikde. To, že nebyl v pelíšku, nebylo divné. Občas si totiž zaleze pod postel, aby měl klid. Jenže pod postelí nebyl. Nebyl ani pod skříní, pod peřinou, prostě nikde. Celou chalupu jsme obrátili vzhůru nohama, pes nikde. Všichni tvrdí, že ven ho nikdo nepustil. Ale nakonec nezbylo nic jiného, než se vydat do klidu venkovské noci. Nikde nekňučel, nezdálo se, že by ho někdo omylem někam zavřel. Přesto jsem vyzbrojena baterkou vyrazila ven. Díky mému ječáku vzal noční klid rázem za své. Pes nikde. Znovu dovnitř a znovu se hledá. Marně. Venku také nic. Nakoukla jsem i do místní hospody. Tam jsem vyslechla nemístné žerty typu, že ten už je někde na pekáči. Vzhledem k několika nepřizpůsobivým jedincům přebývajícím na okraji vsi to bohužel nebylo tak nepravděpodobné, tak jsem propadla hysterii. Že jsme sem vůbec jezdili, to nevydýchám. V tom telefon, pes je na světě. Pokorně se vrátil z výletu, evidentně věděl, že přestřelil, protože jeho plíživý krok svědčil o vědomí viny. Nicméně radost z jeho návratu byla taková, že ani trest nenásledoval. Zůstala jen záhada, jak se dostal ven? Všichni tvrdí, že dveře mu nikdo neotevřel. Že by sám? Během dnešní dopolední vycházky jsem objevila, že vedle je hárající fenka. Zachariáš mě tam totiž neomylně vlekl, patrně si tady tedy večer pěkně užil. Nakonec ještě budeme platit alimenty:-)Příroda je mocná, ale že by si sám dokázal odemknout dveře i branku, dost pochybuji. Jsem zvědavá, jestli se někdo přizná. Zatím to zůstává záhadou, naštěstí s dobrým koncem. A to jaro dneska už fakt bylo ve vzduchu cítit. Za odměnu jsem si večer dala Ztracený symbol. Dnes začínám, tak jsem zvědavá, co ten nový trhák Dana Browna přinese? A o půlnoci jede Sáblíková, že by další zlato? No, k půlnoci se asi pročtu, tak jsem zvědavá:-)

7 komentářů:

  1. Tedy koukám,že si z vás Zachariáš udělal dobrý den.Šikulka jeden chlupatá.Ale je dobře,že to stím jeho výletem dobře dopadlo.

    OdpovědětVymazat
  2. Zachariášovi se patrně zapalují jarní lýtka :o) a příroda je mocná čarodějka, třeba mu pomohl nějaký větší kolega ze vsi, vyslyšel jeho touhy přispěchal ho vysvobodit. Měl intuici, patrně nevlastní mobilní telefon :o)

    OdpovědětVymazat
  3. jaro klepe na dveře?? :-)

    jo, 28.2. je někde u Plzně výstava jezevčíků... kdybyste se chtěli vy dva aktivně (či pasivně) zúčastnit :-)) ...

    OdpovědětVymazat
  4. NA tu knížku jsme zvědavá, okukovala jsem ji v knihkupectví, ale nekoupila..

    Příroda je mocná, nic proti ní nezmůžeme ani my, ani Zachariáš..

    OdpovědětVymazat
  5. Jaro musí klepat na dveře, jinak se z té zimy zcvoknu:-) Takže klepe!!!! Výstavy jezevčíků bychom se i rádi zúčastnili,ale je to den po plese, tak budu ráda, když vystavím sebe běžnému provozu, o výstavě nemůže být ani řeči:-)Ale díky za tip, třeba příště a s olympijským heslem: není důležité zvítězit,ale zúčastnit se:-)

    OdpovědětVymazat
  6. no Zachariášovi to přeju..fakt:-( hlavně že místní králíci přežili:-)

    OdpovědětVymazat
  7. No, to je síla přírody:-) My měly kdysi fenku jezevčíka a bylo neuvěřitelné sledovat, čeho byli psíci všech velikostí schopni...Alimenty nám nikdo neplatil, jelikož se mi viník nikdy nedostal pod ruku!!!
    Jaro už je ve vzduchu, u nás je teď krásně, sluníčko svítí a sníh konečně pomaloučku mizí...No, a že má Sáblíková bronz jsem si přečetla ráno v tisku. Ale bronz je taky dobrý:-)

    OdpovědětVymazat