Kuželky

  Zdá se, že se kuželky opravdu stanou mým pravidelně provozovaným sportem. Dnes byl  opět bowling, pro změnu  v hotelu Duo. Duo je na Proseku, taková stavba v duchu socialistického realismu, ale sportovní vyžití tady tedy prosečané mají. Lze zajít do bazénu, na squash, do posilovny i si jen tak zacvičit. No, a pak je tu již zmiňovaná bowlingová dráha. Oproti Radavě na Letné je i výrazně levnější. Sešlo se nás tady sedm koulejících učitelek. Ředitelka není doma, tedy ve škole, a tak myši mají pré. Respektive není schůze a tak se můžeme sportovně vyžít. Zatímco naše porady jsou plácání prázdné slámy, tak bowling byl smysluplně využitý čas. Bylo to příjemné zpestření. Trochu si představuji studenty, jak by se bavili, kdyby nás pozorovali: „ Á právě vrhla češtinářka:-), chystá se matikářka, no nějak to nevypočítala, angličtinářka si právě zlomila nehet a historička se mění v hysteričku:-)….“
No, asi by se pobavili, ale to jsme se bavily i my. Duo bylo fajn. Po skončení jsem šla (lépe řečeno opatrně prokluzovala) s kolegyní po zledovatělém chodníku, když tu se k nám přiblížilo bílé auto. Nevyskočil lepý mladík, jak jsme si namlouvaly, alebrž okénko stáhl vetchý dědeček a jal se na nás mluvit: „Děvčata (cha, cha, děvče v mém věku)…. „děvčata, támhle leží hůlka, zapomněl jsem ji na střeše a ona mi spadla. Můžete mi ji přinést?!!“
Trochu mi poklesla čelist. Jednak kvůli tomu oslovení, a jednak kvůli té situaci. Ta hůl tam fakt ležela. A tak jsme se s kolegyní vrhly do proudu prosecké rychlostní silnice, abychom zapomětlivému staříkovi poskytly žádanou pomoc. Hůl kupodivu nikdo nepřejel, nás také ne a dědeček nám roztřeseným hlasem dojatě děkoval. Na závěr jsme mu musely připomenout, aby si zachráněnou hůl sundal z té střechy, kam si ji znovu odložil, aby nám radostně potřásl rukou. Odjel a z kapoty nic netrousil. Nu, do dnes jsem si myslela, že komik za volantem jsem jen já. Jak je vidno, nejsem sama.