Stanislav Motl

   Pan Stanislav Motl je novinář, kterého jistě znáte z „Na vlastní oči“, kde provozoval investigativní novinařinu. Někdy ho také nazývají lovcem nacistů. Je to člověk, kterého si moc vážím a jehož knihy mě hodně baví. V současné době má velmi zajímavý pořad na stanici Český rozhlas 2 – Praha - Stopy, fakta, tajemství, vždy v sobotu po obědě. Hned po Tobogánu. A tento pan Motl byl tak laskav, že přijal mé pozvání na Svět knihy. Bude tam můj čestný host. Dnes jsme měli schůzku. Měla jsem před ním ještě lékaře, takže jsem dost chvátala. A v autě se mi seknul bezpečnostní pás. Taková bizardní závada. Prostě se kousnul (autíčko podobně jako já nepatří k nejmladším) a nefungoval. Ani školník nepomohl. Nezbývalo, než porušit dopravní předpisy a jet nepřipoutaná. Samozřejmě, Policie za mnou. Já na mrtvici, z učitelského platu ještě platit pokutu! Naštěstí si mě nevšimli, projeli dál a já, zralá na infarkt, dorazila domů. Do města jsem si už s nefunkčním pásem netroufla. Takže rychle na socku, samozřejmě nejela včas. Ale stíhám, doktor – bez čekání, s diagnózou, o které teprve budu přemýšlet. Teď letím dál. Chvátám. Čeká mě pan Motl. Sešli jsme se v kavárně Slavie. Možná se pletu, ale zdá se mi, že zatímco pro naši generaci má Slávie velké kouzlo jakési nostalgie, těm mladým ta atmosféra už moc neříká. Ostatně, mají teď tolik možností k zajímavému posezení, že je vlastně i chápu. Ta zkušenost je nepřenositelná. Ale pro mě to byl zážitek.
Stanislav Motl na mě čekal u stolečku, kde zjevně celé dopoledne pilně pracoval. Takovou pracovitost asi postrádám, takže také žádný úspěch se v mém psaní nekoná. Na dopolední psaní nemám prostor, ředitelce to jaksi nezapadá do školního rozvrhu:-) A odpoledne jsem většinou tak tuhá, že se v kavárně spíš poflakuji a popíjím, než abych pracovala. A tady je jistě zakopaný pes. Občas se ale poštěstí, že pracuji. Zmíněná situace nastala dnes odpoledne. Ne, že bych něco zásadního vymyslela. Ve skutečnosti vymýšlel pan Motl. Přesněji řečeno, dodával podnětné nápady, je vidět, že je to zkušený praktik. Chytré nápady, rychlé reakce, neotřelé myšlenky a dokonalé využití naplánovaného času. Narýsovali jsme společně osnovu, jak růst spolu s knihou. K vidění na Světu knihy dne 14. května 2010. Takový čaj o páté, protože začínat to bude v 17. hodin. A pan Stanislav Motl jako můj první oficiální host, který má k danému tématu co říci. Těším se na něj. A dnešek, to byl zážitek. Sedíte s dokonalým gentlemanem ve Slávii, občas kouknete na Národní divadlo, jako to dělali ti slavní bardi. A on vypráví, že tady seděl se Svatoplukem Benešem, povídal si s Lídou Baarovou či Adinou Mandlovou (s těmi tedy nebyl ve Slávii). Stejně jako se Svatoplukem Benešem si se mnou dal šampaňské (tady se ukázalo, že všechno zlé je pro něco dobré, neboť s vozem bych pít nemohla). A jeho příběhy z historie dvacátého století byly úžasné, valila jsem oči. Takže Vy, co máte rádi historii v její opravdové podobě a přijdete spolu se mnou růst s knihou na Svět knihy 14. května, se máte na co těšit. Nebyla bych to ani já, kdybych se nepokusila nalákat ho mezi děti. Vyhověl, takže studentíci se mohou těšit na zajímavé vyprávění o holocaustu. Odpoledne uteklo jako voda. Ono ve společnosti gentlemana, který vstane, když vstáváte vy, obleče kabát, podrží dveře a ještě k tomu umí úžasně vyprávět….(řeklo by se samozřejmost, ale když znám realitu, tak vím, že to vůbec, ale vůbec samozřejmost není) čas letí jako bláznivý. A zatímco pan Motl šel do rozhlasu stříhat další vzrušující pořady, já jsem šla spravovat svůj bezpečností pás. Samozřejmě marně, takže zítra servis. Ti budou koukat, s čím vším se tam dá přijet. Ale dnešní setkání s panem Motlem to všechno vyvážilo. Jsem zase o krok blíže Světu knihy.