Dnešek je pro mě zvláštní datum. Před lety mi právě sedmnáctého února zemřela teta Jaruška. Bylo ji 41 let. Zemřela na embolii. Nikdo to nečekal. Já byla dítě. Přesto si tu sobotu dokonale pamatuji. Teta byla v nemocnici. V neděli byl návštěvní den. Tenkrát se na návštěvy chodilo jen ve středu a v neděli, od tří do pěti. Já měla konečně povoleno tetu v nemocnici navštívit. Těšila jsem se. Blbli jsme s našima v obýváku. V tom zvonek. Soused. Nebyly telefony, z nemocnice volali na naši veřejnou telefonní stanici. Teta zemřela. Pamatuji si, jak jsem to nemohla pochopit. Vždyť jsem s ní ještě v úterý mluvila. A dneska už není? Nechápu to do dneška. Obzvlášť v souvislosti s tím jejím věkem. Bylo jí tak málo. Klidně mohla ještě dneska žít. To je osud. Ale sedmnáctý únor má pro mě dodnes zvláštní atmosféru. Přemýšlela jsem o tom i v souvislosti s nedávným zamyšlením Markéty, někdy je něco prostě neuchopitelné. Dnes ovšem bylo nutno i pracovat. S dětmi nacvičujeme divadelní představení o Sherlocku Holmesovi, které budeme v červnu hrát v divadle Jiskra. Ne, že bychom to obšlehli z Holywoodu, to spíš naopak, oni přicházejí se svým trhákem až po nás.:-) Zřejmě ale máme trochu smůlu, tolik lidí na premiéře zcela jistě mít nebudeme. Dnes jsme si potřebovali zkusit jevištní pohyb. Vstříc nám vyšla ZŠ Na Slovance, kde sice mají nerudného školníka, ale také jeviště, které jsme potřebovali pro naši zkoušku. Zkoušeli jsme s laskavým svolením paní ředitelky od dvou do půl páté. A byl to hezký kulturní zážitek. I když také tak trochu chápu, proč ti režiséři jsou zobrazováni tak emotivně. Někdy je totiž dost náročné, vtisknout divadlu nějakou představu. Ale budiž.:-) Na Sherlocka Holmese vás, co máte Jiskru na dosah, samozřejmě srdečně zvu. Jistě budu časem avizovat podrobněji. Zatím ale musíme ještě hodně cvičit.:-)
Těbůh..už mi 41 budejen 14 dní....blbá vyhlídka.-)
OdpovědětVymazat