Had versus potkan

Kolegyně má doma hada. Ne snad, že by si obrazně hřála hada na prsou, ale doopravdy vlastní živého hada jako domácího mazlíčka. Nemusí ho venčit jako my pejskaři, což je jistě v současných mrazech dost velká výhoda. Nicméně, v určitých věcech se cítím být velmi neprůbojná a hada bych doma asi nechtěla. Přesto i s tímto typem mazlíčka lze zažít neuvěřitelné věci. Třeba, když se svlíká. Vskutku jsme si osobně mohli sáhnout na svlečenou hadí kůži a pokochat se dvěma centimetry čtverečními něčeho, z čeho VIP osoby mají boty, kabelky a další doplňky. Zároveň nám byla vyvrácena pověra o studenosti hadů, jsou prý velmi heboučcí a na dotyk příjemní. No, nezkusila jsem to. Jak pravím, konzervativního starého psa novým kouskům nenaučíš. Také jsem se pídila po původu rčení, že někoho roztrhnu jako hada. Zjevně je to velice nadsazené, neb kolegyně tvrdí, že její krajtu by neroztrhl snad ani dobře trénovaný olympionik. Rovněž zůstalo prakticky nevyzkoušeno.
Poměrně dramatickou složkou (alespoň pro mě) je hadí krmení. Jak známo, had si pochutnává na myších. Z toho důvodu mě napadá, že pro Gabro moje dnešní psaní bude asi trochu morbidní. I had občas potřebuje mlsek a za tímto účelem jsou mu kupováni potkani. Potkan se vysype do terária a had má posvícení. Nicméně i tady může dojít k zádrhelu. Není to tak dávno, co had potkanem pohrdl. Vesele tam žili několik dní vedle sebe. No, vesele je asi z pohledu nesežraného potkana dost drsný eufemismus. Když ani po týdnu k hostině nedošlo, kolegyně se jala nebohého potkana vyndávat z hadího terária. Zdálo by se, že by se potkánek měl radovat, ovšem vyprávějte to vystresovanému hlodavci. Ten reagoval úplně jinak, než by se dalo očekávat. V pudu sebezáchovy na kolegyni zaútočil. Nicméně ona je ze školství vytrénovaná na podobné zákeřné útoky a tak se bojovnému myšákovi ubránila. On se tím ovšem odsoudil k dalšímu pobytu v hadím prostoru. Teprve když vyčerpáním usnul, byl lapen do přepravky. Jenže co teď s ním v panelákovém bytě? Had zjevně nemá zájem a sdílet byt s agresivním potkanem není to pravé ořechové, i když Gabro se mnou asi nesouhlasí:-). Kolegyně ovšem bydlí na okraji města, tak se ve večerních hodinách vypravila s přepravkou do příměstské přírody, kde byl potkan vypuštěn. Dostal tedy svobodu, jistě draze vykoupenou. Ale asi to je stejné, jako s pouštěním vánočních kaprů do Vltavy (a to ještě nebyla Vltava tak prosolená jako teď, když se tam odváží sníh z centra). Ale šanci dostal:-) Had od té doby dostává jen malé myšky,které slupne jako malinu. Nepíši to tady z nějaké svojí skryté krvelačnosti vůči hlodavcům. Spíš mi to přišlo jako veselá historka, která si prostě říká o zveřejnění. Jen jako prosté konstatování, že s domácími mazlíčky je prostě veselo, což může potvrdit jistě každý druhý majitel nějakého mazlíka (stále mluvím o zvířatech:-))Takže hezký valentýnský víkend.