sobota 27. února 2010

Ples

Příroda je k nám lidem nespravedlivá, ba dokonce se chová potměšile. Zasadila nás do soupeřící smečky, kde každý z nás musí denně bojovat o své místo na slunci a přitom nás (mě tedy určitě) na straně druhé vybavila touhou všeho tohoto hemžení se zbavit a uniknout někam do oázy klidu a ticha. To tedy dnes večer rozhodně nehrozilo. Nastal den plesového jásání a bylo nutno vyrazit do společenské arény. Dopoledne jsem tedy trénovala chůzi na vysokých podpatcích, což bylo utrpení již po několika minutách. Představa, že v těchto okovech budu muset vydržet celý večer, ve mně vyvolávala obrázek středověké tortury. Do toho jsem nacvičovala společensky přijatelný úsměv a sumírovala si v hlavě nějaký smysluplný proslov. Obé bylo dost náročné. Na zteč jsem vyrazila v šest hodin. Oscarový večer mohl začít.
pred odchodem
se studenty

8 komentářů:

  1. No Jitko nádhera. Moc Vám to sluší. Opravdu moc. :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Jitko moc Vám to sluší a fotka se studentama, super !!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkné fotky, moc Vám to sluší!

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, vše bylo napsáno-tak já jen souhlasím!

    OdpovědětVymazat
  5. No Jitko, ty jso kočka:-)))Ten kadeřník stál za to....

    OdpovědětVymazat
  6. To se tady úplně rdím, děvčata. Děkuji, tolik chvály neumím ani vstřebat. Vnímám se pořád tak negativně a cítila jsem se trochu jako slon v porcelánu a tak mi Vaše laskavá slova pozvedla sebevědomí. Díky:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherná fotka! Tak touhu všeho tohoto hemžení se zbavit a uniknout někam do oázy klidu a ticha tak tu mám taky. Jen KDE ten klid hledat? U nás doma asi těžko...

    OdpovědětVymazat