čtvrtek 18. února 2010

Líp už bylo

  Dlouho jsem to tušila, ale s léty je to čím dál jistější - zloba je vlastnost s velmi tuhým kořínkem. Dosvědčují to situace, které potvrzují, že dneska dokážou lidé zneužít kde co. Není žádný důvod malovat si svět na růžovo.
    Podívejme se třeba na některé konkrétní situace. Kdo zná komunitu bloggerů, která vznikla za určitým účelem, určitě by nevěřil, že dokáže někomu vadit. Jeden by si myslel, že když mě ti lidé nezajímají, nebudu je číst. Je to stejně snadná pomoc, jako když se mi nelíbí film v televizi, tak jednoduše přepnu, nebo v lepším případě vypnu, a skončím u oblíbené knihy. Přesně tak bych to viděla já a také to tak praktikuji. Přitom zřejmě nejde o žádnou moji vadu charakteru, prostě si vybírám, co chci vidět a co ne. Lidi kolem sebe nenutím, aby mě v mojí aktivitě následovali. Když je to baví, ať se klidně dívají. Podle reakcí na některých blozích, které čtu ráda, se zájmem a s respektem k autorově osobě i soukromí, to tak není vždycky a už vůbec to není pravidlo.
   Toto poznání mě, musím říct, trochu vykolejilo. Možná i proto, že nebylo jediné. O respektu, ale i o slušnosti vůbec.
  U nás v zemi se vždycky hodně polemizovalo o tzv. čecháčkovství, pojem malý český člověk je snad
i terminus technicus. Je to sofistikované pojmenování malosti, hašteřivosti, závisti a nedostatku velkorysosti. Celá léta jsem se kojila nadějí, že je to pozůstatek temné minulosti, a že v nové době snad musí přirozenou cestou zaniknout. Nezanikl, ba ještě rozbujel.
  Otázkou zůstává, jak se s tím vším srovnat, aniž by si člověk nezatvrdil duši. Jestliže závistivci a sobci převládají, neznamená to, že nemá cenu se o něco snažit? A jak vůbec vedle takových lidí žít?
Ono se to samozřejmě částečně už řeší, soudě podle toho, že člověk je ve styku se svým okolím čím dál opatrnější. Jak by se už dopředu počítalo, že se vždycky objeví někdo, kdo chce ranit nebo ublížit.
  Takže zbývá už jenom vysvětlit, jak je možné, že celkem normální člověk má najednou potřebu ubližovat, pomlouvat nebo mluvit do věcí, do kterých mu nic není? Znám pár takových lidí, kteří se o posledně jmenované pokoušejí neustále, bez ohledu na projevy sympatií nebo nesympatií.
Jenže do jejich pohnutek nikdo nevidí. Nejhorší na tom je, že je nelze jednoznačně odsoudit, protože mají i dobré vlastnosti, což jistě mnohé docela zmate.
Na druhou stranu si říkám, že oni mají jistě svoje důvody. Společnost je podle mého v současnosti poměrně prohnilá, protože i ryba páchne od hlavy, tak kde hledat podklady pro nějaká pravidla, slušnosti či nedej bože morálku? A kdo to nemá v sobě, bez silného vedení je prostě ztracen. Neznalost starých přísloví, z nichž mlčeti zlato je snad nejvýstižnější, pak vede k potřebě všechno verbalizovat bez ohledu na druhé. A pak je jediné řešení vypnout televizi, zamknout blog či stáhnout se do ústraní. Jinou cestu nevidím. Kdyby měl být člověk vystaven ataku hlupáků ještě i v soukromí, kam by to vedlo? Ale vyhnout se jim, to je fuška. Skoro se mi chce říct, že je to Odnikud nikam:-)


8 komentářů:

  1. To je perfektně napsáno!!Už jsem se ve svém okolí nejednou s něčím podobným setkala :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Za to můžou duševní a duchovní nemoci :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlas. je to tak a něco na těch řečech o malosti a čecháčkovství asi bude. ve stylu: "ne že bych já něco dokázal, umím ale dobře poradit a zkritizovat cokoli a kohokoli- koneckonců nic mě to nestojí a jemu tím alespoň otrávím den a náladu- a o to mi tak trochu jde ;-)"
    Jojo, v některých lidech se nevyznám. Na blogy chodím jako na návštěvu a vystupovat jako anonymní rádce a odborný kritik se mi opravdu příčí.

    OdpovědětVymazat
  4. Tne název mě moc nepotěšil...:o)
    ALe souhlasím.
    Z cizích komentátorů si hlavu nedělám. ( I když zatím mi na blog chodí jen samí úžasní lidé ;o) ) Spíš mě mrzí, jak na moje články někdy raguje můj muž. Asi mu zatrhnu přístup. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak já už jsem taky "pár" za ucho dostala, zrovna nedávno. Pár dní jsem z toho byla špatná a uvažovala, jestli taky všechno neuzavřít.
    Ale jinak, já mám rady ráda, u nás můžete:-) Jen mi prosím nepište, že je všechno na..., na to jsem už opravdu alergická:-)A když se neudržím a budu "radit" kde nemám, tak mi klidně dejte po papuli.Mně vadí neupřímnost, lež a to cílené ubližování:-(
    Ale je to tak, nic není ani bílé, ani černé, takže řešení to asi nemá

    OdpovědětVymazat
  6. Já stojím o názory, ale konstruktivní a slušné....na druhou stranu..teď jsem se setkala i s tím(jmenovat nechci), že někdo názor vyloženě žádá a dostane li jiný, než se mu líbí...dotyčný si to pěkně vypije..to m tedy taky nepřipadá normální. takže chodím jen na blogy těch co mi jsou milí....anonymně neradím....a do nepolodnýc debat se nepouštím

    A jitka radit může, má přehled!

    OdpovědětVymazat