Revoluční

 Dneska je to takové vzpomínkové. Jaké máme sedmnácté listopady. 

Připomínají se dva, ty hlavní, z roku 1939 a 1989.  

V roce 1941 byl sedmnáctý listopad ve Velké Británii prohlášen Mezinárodním dnem studentů. 

V roce 1990 byl v Praze americký prezident. U příležitosti prvního výročí revoluce 17.11. 1990 Byl to George W. Bush, který Prahu navštívil jako první americký prezident. 

Ale je třeba i o akci Děkujeme, odejděte, která se objevila 17. 11. 1999. 

Klaus se Zemanem, na které byla hlavně cílená, ovšem neodešli. Nikdo tehdy neodešel, petice studentských vůdců se tehdy stala jen oblíbeným bonmotem, děkujeme, odejděte. 

V roce 1999 se také v Praze u Václava Havla sešli Helmut Kohl, Margaret Thatcherová, George Bush, Michail Gorbačov a Lech Walessa. Také oslavovali výročí revoluce, desetileté. 

A 17.11.2014 se házela vajíčka na Zemana. Když se odhalovala pamětní deska na Albertově.  Už tehdy tedy bylo vidět, že kultura projevu a chování jde prudce dolů.

Dnes se připomíná třicet šest let od roku 89. To je jeden dospělý život. 

Třeba Ladˇka Kozderková, která se revoluce bohužel nedožila, zemřela 17.11. 1986. Ve věku 37 let. 

Jsou známé případy, kdy někteří 17.11. 1989 vstoupili do strany! A jiní, kterým se povedlo právě 17.11 1989 emigrovat. Nebo získat azyl. Doba to tehdy byla opravdu turbulentní. 

 Můj dnešní sedmnáctý listopad je o tom, jaké to bylo v ulicích.

Někteří lidé na Národní mi přijdou skoro neuvěřitelní, bizarní. Takový historický oxymóron... Nicméně hlas lidu, hlas boží, skoro se mi křiví prsty na klávesnici, kdybych měla vypsat ty postavy z říše zla, které tam letos jdou zapálit svíčku. Všechno je prostě jinak. 

Nicméně, jsou i hezké chvilky tohoto svátku.