Vzpomínání

 Vzpomínáte rádi? 

Asi jak kdo, jak na co a na koho....

Listopad se ale na důvody moc neptá. Prostě nás ke vzpomínkám donutí, ať chceme, nebo ne. 

Má to v popisu práce.

Začínáme hned druhého, na Dušičky. 

Tedy dneska. Hromadně vyrážíme na hřbitovy, v kapse zápalky, v hlavě vzpomínky plné příběhů.

Třeba o ten babičce, která pekla nejlepší koláče na světě, nebo o dědovi, který tvrdil, že jeho vojenské historky jsou stoprocentně pravdivé.

Myslíme na ty nejbližší, co už s námi nejsou, ale i na ty vzdálenější příbuzné a kamarády. 

Často nás napadá i ono klasické, kdybychom si víc povídali, víc se vídali... 

  Vzpomínky jsou v listopadu automaticky nastartované, jako to tehdy s nimi bylo, co jsme zažili, prožili…? 

Vzpomínáme prostě asi v listopadu víc než jindy. A nejen na ty naše nejbližší. Sotva totiž vítr sfoukne dušičkové svíčky, přichází další vzpomínkové listopadové zastavení.

11. listopadu vzpomínáme na ty, kteří se nevrátili z válečných front, nepřežili válečné útrapy. Kdysi to platilo jen na Velkou válku, dnes si připomínáme všechny válečné veterány, i z těch moderních válek, o kterých jsme si kdysi naivně mysleli, že už nepřijdou. 

 O týden později, 17. listopadu, vzpomínáme zase na ty, kteří měli odvahu říct nahlas, že chtějí změnu. Je to den, kdy si připomínáme, že, svoboda není samozřejmost. 

Někteří si ten den zapálí svíčku, jiní si pustí archivní záběry, někdo vytáhne lahev sektu. 

A vzpomínáme, jaké to bylo...

  Pravda, jsou i tací, co vzpomínají na den, kdy se recitovalo, že rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři. Nostalgicky si tak vybavují lampiony na počest VŘSR...Tak proti gustu žádný dišputát, řekla by moje babička, ale já se tyhle vzpomínky naopak snažím vytěsnit.

Nu ale, jak jsem řekla, listopad nutí ke vzpomínkám. Všechny.

   Každá z těchto vzpomínek má jinou barvu, některá je černobílá a zažloutlá časem, jiná stále ostrá a barevná, až se divíme, že je to už tolik let. Jsou tedy bohužel i ony rudé vzpomínky, které snad ale dokážou časem úplně vyblednout. 

   Listopad je prostě v tomhle jako staré fotoalbum, některé stránky otáčíme opatrně, abychom je neroztrhli, jiné obracíme rychle, protože to bolí. A pár jich radši přeskočíme, protože jsme tam zrovna měli šílenou trvalou a svetr po tetičce. 

Ale v podstatě, ať chceme, nebo ne, čteme všechny.

Možná proto se v listopadu tolik hodí čaj a deka, ani ne tak kvůli zimě, tak je pořád ještě v nedohlednu, ale protože se při vzpomínání člověk snadno zachumlá nejen do textilu, ale i do vlastních myšlenek.

Takže čaj, svíčka, album, za oknem padající listí…

Užijme si nostalgického a pohodového listopadového vzpomínání.