Rukavice

Mám ráda rukavice. 

Nenosím je sice v parném létě, ale jakmile je první možná příležitost, nějaké rychle nasadím. Mám dokonce jedny i na řízení, taková prvorepubliková úchylka.

Ale třeba při cestování městskou dopravou se v nich cítím lépe, vnímám je tam spíš jako bezpečnostní prvek než oblíbenou parádu.

 Tu mám na běžné nošení. Rukavice sladěné v barvě s oblečením.

Právě rukavicemi je pro mě listopad zajímavý. 

První mrazíky jsou tady a s nimi přichází i každoroční rukavičková invaze. Všichni nasadí rukavice. A na lavičkách, plotech a v tramvajích se pak objevují osamělé rukavice, které hledají svůj protějšek. 

Často marně.

Zdá se, že listopad je měsícem velkých rukavicových neúspěchů: levá se ztratí a pravá zůstává osamělá, přivázaná k lavičce, jako by čekala na prince… nebo alespoň na jinou levou rukavici.

Procházející lidé je sledují s něhou, někdo se nad nimi uchechtne, někdo se zamyslí nad pomíjivostí všech věcí.

Já přemýšlím nad tím, jak si své rukavice uchránit. Neztratit je.

A protože už je nemám provázané šňůrkou, jako tomu bývalo v dětství, většinou je neubráním. 

Vždycky nějaká zmizí.

Těší mě tedy, při tom sledování ztraceních rukavic, že nejsem zdaleka jediná.

Listopad je vlastně detektivkou v malém: kdo ke komu patří?

Která rukavice se ještě sejde se svou dvojicí?

A hlavně, najdou se někdy?  

Možná si jen užívají svobodu, zatímco my spěcháme směrem k adventu.

Potom marně hledáme ty své a přemýšlíme, zda někdy konečně uděláme pořádek ve vlastních věcech…

Možná o nich někdo jednou napíše rukavicové Lichožrouty, jako o ztracených ponožkách…?

Možná je to jen další listopadový obraz našich ulic.

Protože listopad si v klidu (a zároveň rychle) plyne mezi mrazíky, osamělými rukavicemi a našimi malými, denními ztrátami.

Třeba v podobě lichých rukaviček napíchnutých na bodla plotů. Co když je opravdu někdo najde:-)?

                                                        Také ztrácíte rukavice:.)?