Po Dušičkách

 Nedělní tradiční návštěvy hřbitovů jsou za námi. 

Hřbitovní tour.

  Dušičkový víkend má svou specifikou dopravní zvláštnost, do terénu vyrazí i sváteční jezdci, kteří celý rok nechávají volant odpočívat, ale teď, vyzbrojeni kytičkou chryzantém 

a svíčkou v tašce, vyrážejí na cesty. 

Někdy dokonce i na velmi dlouhé cestování.

   Národ se totiž často přesouvá z jednoho konce republiky na druhý, jednou za rok chce skoro každý navštívit zemřelou tetičku, pradědečka nebo vzdáleného strýce z druhého konce země. 

Někteří se vypravují až ze Slovenska. Slováci se tak navíc letos mohou po českých chodnících projít i větší rychlostí, než jim doma nařizuje zákon:-). 

Pro mnohé je vzpomínkový výlet po hrobech předků tradice, pro někoho povinnost, pro jiné svatý rituál.

   Silnice se prostě v tyto dny mění v jakési svaté procesí na čtyřech kolech. V kolonách se potkávají všechny generace řidičského umu, od těch, kteří dávají blinkr ještě před tím, než je křižovatka vidět, po ty, co blinkr nepoužili ani v autoškole. 

A mezi nimi, v mezerách mezi auty, se tísní ti, kteří by to nejraději vše obešli pěšky, ale okolnosti jim to nedovolí.

  Sváteční jezdci se šinou rychlostí šneka i po dálnici, někteří tam najíždějí i z opačné strany. Zběsilci se pak vztekle snaží mezi nimi prokličkovat a dostat se do cíle alespoň o pět minut dříve než avizuje navigace. 

Ti klidní (nebo naopak ti, co na to nemají nervy)  raději volí hromadnou dopravu.  

Na hřbitovech pak nastává tichá, skoro orchestrální souhra, souzvuk rozsvěcovaných zápalek, šustění kytic ve fólii a tichých povzdechů : 

„To to uteklo, už je to zase rok“. 

  Mezi hroby se proplétají spřízněné rodiny, které se viděly naposledy právě tady, při loňském dušičkovém nájezdu. 

To je ale náhodička, kde se tu berete? Rádi vás vidíme...

Vzpomíná se, hodnotí se sousedův nový náhrobek a letmo se počítá, kolik svíček má náš hrob oproti vedlejšímu.

   Je to doba narvaných hřbitovů a hřbitovních parkovišť, které se stávají rájem zlodějů. Vydělávají i prodejci květin a vzpomínkových věnečků, které stojí třikrát tolik, než v jiné části roku. Prostě i Dušičky mají svou ekonomickou stránku. 

  Ale když se večer vracíme domů, unavení, vyčerpaní, tak většinou s pocitem, že jsme splnili rodinnou povinnost. A že navíc po nás zůstává na hřbitově i světelná mapa vzpomínek. 

Vzpomněli jsem si. 

Tak za rok znovu...