Hrdinové

 Listopad je měsíc, kdy se hrdinové skrývají ve tmě. 

Doslova.

 Ráno vstávají, když je ještě tma, a vycházejí do práce s kávou v ruce a pocitem, že svět je ještě zavřený, ale oni už musí být čilí a vstřícní.  Nebo bys měli přinejmenším vnímat svět kolem.

A večer se vracejí domů, když je tma už zase zpátky.  Jen aby zjistili, že se jim celý den sice podařilo něco odpracovat, ale světlo v mezidobí jim zase uteklo. 

K listopadovým hrdinům bezesporu patří rodiče malých dětí. 

To jsou vlastně ti praví listopadoví hrdinové. Statečně totiž čelí školním besídkám, dětským nemocem, mikulášským přípravám, třídním schůzkám a nekonečnému plánování, kde se vzít na sobě čas na to, aby všechno klaplo. 

V listopadu si osvojují schopnosti, které by NASA záviděla: multitasking, krizové řízení, diplomatickou improvizaci a někdy i tajné schopnosti, ke který zcela jistě patří dovednost manipulovat s plastelínou a stuhami tak, aby z toho vzniklo něco, co děti doopravdy využijí. Ať už jako splněný domácí úkol nebo vyplnění dlouhých večerů.

Listopadové hrdinství se prostě neodehrává jen ve velkých věcech, které jsme si připomínali včera. 

Je v těch malých gestech, v tom, že ráno vstanete, i když byste nejraději zůstali pod dekou. Že jste ochotni postavit se čelem přesunu v narvané tramvaji, kde všichni dospávají. Že vaříte polévku, aby zahřála všechny členy domácnosti, a přitom nespolykáte vlastní nervy.

Listopadové hrdinství také většinou zůstává neviditelné. 

Nikdo vám nepoděkuje, když ráno odvedete dítě do školy, přestože jste spali o dvě hodiny méně. Nebo když po práci uvaříte večeři, která nakonec mizí rychleji než vaše plánované kalorické cíle.

Hrdinové listopadu prostě nezískávají medaile ani slavné fotografie. 

Ale bez nich by svět fungoval o něco hůř.

Listopad nás vlastně učí, že hrdinství nemusí být slavné. Může být tiché, neviditelné, laskavé, a přesto. či spíš proto -  neskutečně důležité. 

Asi právě proto má smysl se nad ním občas zamyslet, usmát se a dát si šálek čaje, jako malou odměnu.

Tak si tedy připijme šálkem horkého čaje na všechny listopadové hrdiny. 

Těm, kteří za tmy hodí do práce, za tmy se vracejí  domů, přežívají školní besídky a vytrvale bojují s ustupujícím světlem a všudypřítomnou tmou, a přitom jim nikdo netleská. 

Jen my sami, když si uvědomíme, že jsme přežili další temný listopadový den. A třeba už vidíme světlo na konci tunelu:-)