Nebude to o dětech, jak by se zdálo, ale o psech. I když hláška, po kom to má, se v rodičovském jazyku vyskytuje v množství větším než malém, to zcela určitě.
Dnes ale chci jen krátce reflektovat jméno pejska, jezevčíka Toriho. Všichni moji přechozí psi měli jméno po nějaké historické osobnosti. Zachariáš z Hradce. Tobiáš z Bechyně.
Když přišel Tori, vlastně tak nějak nečekaně, už své jméno měl. Paní vychovatelka mu říkala Tori.
Neměla v zásadě nic proti tomu, abych ho přejmenovala, ale na Toriho už byl zvyklý, bylo asi v jeho zájmu ho nepřejmenovávat.
Byl to prostě Torísek.
Bylo jasné, že bude první u nás doma, kdo nebude mít jméno po někom.
Žádný král či biskup se v naší minulosti nenašel, který by se jmenoval Tori
Ovšem v poslední době jsem se hodně často setkávala s tím, že náhodní kolemjdoucí se zaradovali, že je to to Torin Pavéza. Přesněji napsáno, Thorin Pavéza.
Chvíli to trvalo, než to ke mně proniklo. Nejsem fanda Pána prstenů, ani jsem ho nečetla (nedočetla), neviděla.
Takže slavný trpaslík unikl mé pozornosti.
Teď už to víme.
Máme nastudováno.
Je to pro nás kouzlo nechtěného.
Ale je to po něm, je to Thorin Pavéza.
Má to prostě po trpaslíkovi, sám trpaslík
Taková hezká slovní hříčka
Žádné komentáře:
Okomentovat