Co se v mládí naučíš

 Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, praví české pořekadlo. 

V podstatě s ním souhlasím, byť místy v realitě vidím hodně věcí, které jsme se prostě v mládí nenaučili, ačkoliv jsme se je učili. Vypadá to, že život má rád výjimky. Ale někdy jich má tolik, že se člověk ptá, zda nejde o pravidlo. Kolik toho, co jsme se v mládí učili a dnes to nikde nenacházíme? Nebo to hledáme dost urputně a ztuha?

Třeba jazyk. Kolik dospěláků se v pozdějším, ba i pozdním věku, učí angličtinu, kterou měli ve škole od třetí třídy? A přesto dnes plní jazykovky lidé, kteří sice mají na dávném vysvědčení z angličtiny jedničku, ale skutek utek.  

Často vidím dospělé v plaveckém bazénu, kterak se pod vedením učitele učí plavat. Někteří doslova, jiní pilují styl. S plaveckou destičkou a statečně zápasí s kraulem. Také to bývá předmětem školní výuky, přesto se to v mládí nenaučili.

Zatímco v dětství se z tělocviku všichni většinou spíš ulejvali, v dospělém chodí cvičit dobrovolně a rádi, učí se třeba i běhat. Ve Stromovce potkávám takových běžeckých kurzů plno.

Objevování historie je kapitola sama o sobě. Vždyť kolik jedinců v dětském věku bavil nebo baví dějepis? Zato dospělí lidé se s objevitelskou  jiskrou v oku účastní přednášek o Přemyslovcích, chodí na komentované prohlídky hradů, kupují historické romány a lamentují, že je to ve škole nenaučili.

 V dospělém věku jde to učení logicky hůř než ve školním čase, příležitost naučit se to tady byla, stejně to mnozí řeší až v okamžiku, kdy dostanou rozum. Docvakne jim, že to potřebují. Začne je to bavit. Důvodů, proč jsme se to nenaučili právě v mládí, je řada. Některé jsou logické, mají své opodstatnění. Jiné jsou vysvětlitelné třeba leností, jinými zájmy, nedostatkem příležitostí nebo i neinspirativním rodinným prostředím.

Proč to tedy  v mládí nešlo? Možná proto, že jsme byli líní. Nebo nás lákalo něco jiného. Nebo nám učitel nepředal jiskru. Anebo jsme prostě museli nejdřív zestárnout, aby nám došlo, že znalosti nejsou pro známku, ale pro život.

Když se v mládí mnoho nenaučím, doháním to v dospělosti. Ztuha, ale většinou s radostí a zájmem.

Takže se nám povedlo úspěšně vyvrátit platnost prastarého českého pořekadla. To se sice  tváří jako neprůstřelná pravda, ale všechno ukazuje, že realita je pestřejší. Možná tedy nejde o to, co se naučíme v mládí. Ale kdy nás to konečně začne bavit

Tudíž to pořekadlo můžeme klidně převrátit: Co se v mládí nenaučíš, ve stáří tě to sice stojí víc potu a peněz, ale často tě to začne bavit. Lze to samozřejmě nahradit i jiným pořekadlem, jako že nikdy není pozdě. 

Na kraul, angličtinu ani Přemyslovce.