Není listopad jako listopad

 Ač se jedenáctý měsíc v kalendáři pravidelně opakuje, tak ne všechny listopady jsou stejné. Některé projdeme bez většího povšimnutí, jen s deštníkem a čepicí, jiné se do paměti vryjí tak hluboko, že se o nich mluví i po desetiletích.

Když se dnes řekne listopad, většina lidí sáhne po jediném datu, sedmnáctém. A má samozřejmě pravdu, jedno datum, dva různé roky, ale společné téma, odvaha a odpor vůči nesvobodě. 

Jenže listopad má v kapse celou hromádku trumfů. Je to měsíc, který má slabost pro velké zvraty, epochální objevy a chvíle, kdy se historie nadechne a změní směr. 

Kupříkladu prvního listopadu roku 1755 otřáslo Lisabonem již zmiňované zemětřesení. 

A bylo tak silné, že se otřásla i evropská filozofie. Lidé začali přemýšlet, proč se dějí katastrofy, a Voltaire si z toho udělal celoživotní téma.

 O více než století později, 24. listopadu 1859, vydal Darwin knihu O původu druhů a svět už nikdy nebyl stejný. 

O pár let dřív byste za tvrzení, že se lidé vyvinuli z opic, dostali po hlavě Biblí. 

Po Darwinovi jste byli spíš zataženi do debaty, která nedošla svého naplnění do dnešních dní.

   A pak jsou tu listopady válečné. 

Jedenáctého listopadu 1918 umlkla děla první světové války. Ten den si dnes připomínají veteráni označení červenými vlčími máky, pro připomenutí všech nesmyslných válečných konfliktů. 

Tehdy to ale pro vojáky byl hlavně den, kdy poprvé po čtyřech letech slyšeli ticho.

Revoluce v Rusku se sice maskuje jako říjnová, ale v listopadu přepsala dějiny a ukázala, že svět není nikdy tak stabilní, jak se zdá.

Během tohoto měsíce se také narodil Winston Churchill.

 Kdyby tehdy věděl, že ho jednou budou připomínat i kvůli citátům a bonmotům víc, než kvůli politickým rozhodnutím, určitě by si z toho udělal humorný tweet.

   Listopad s sebou nese i mořskou příchuť. 

Magalhães 28. listopadu 1520 proplul úžinou, kterou si mohl s jistým sebevědomím pojmenovat po sobě. Kdyby to bylo dnes, poslal by do světa selfie a na sociální sítě přidal #MagellanFirst.

   A mezi tím vším nesmíme zapomenout na svatořečení Anežky České 12. listopadu. Jako připomenutí ctnosti a síly jednotlivce. Silné ženy, která se prosadila už v patriarchálním středověku. 

Pak  svatý Martin a jeho husa. On se stal symbolem listopadových oslav, vína, pohody a dobrého jídla. Ona takovou nechtěnou obětí.

Je toho zjevně víc než dost, protože toto je jen takové stručné listopadové shrnutí.

Ale až  budete svými osobními listopadovými dny  procházet s deštníkem a šálkem čaje, vzpomeňte si, že tento měsíc není jen šedý. Listopad tancuje, žongluje dějinami, šibalsky mává vlajkou a my máme štěstí, že jsme u toho, abychom to všechno sledoval. Se smíchem, s úžasem a někdy i s kouskem obětované svatomartinské husy na talíři. 

A třeba i ten váš letošní listopad – kdo ví – skončí jednou taky v učebnici.

Psáno pro Listy Prahy 1