AVU

 AVU je pro letenský kolorit typická, patří sem už od dávných dob.  

Má svou atmosféru, trochu výstřední, trochu opojnou, a   kolem je neustále živo.

 K Letné  AVU patří, stejně jako psi na volno, rodiče s kávou v ruce na pískovištích či lidé, kteří nevypadají, že by někdy vstávali před devátou.

 Akademie výtvarných umění je tu už od dob, kdy bohémský šmrnc ještě voněl terpentýnem, má svůj půvab a šmrnc. 

Zejména v létě.

V letních měsících občas využíváme jeho venkovní posezení. Dát si pivko mezi sochami

 a mladými bohémy je docela zajímavé. . Člověk si na chvíli připadá jako v nějaké neformální galerii na kraji světa.

Lidé jsou tu vždycky uvolnění, takoví vysmátí, vstřícní, nic prostě není problém. Nikdo nic neřeší.

 Ani noční klid.

Diskutují, oslavují, relaxují. 

S postupujícím večerem je to vždycky vášnivější, divočejší a hlavně hlasitější. 

Trochu se asi zapomíná na lidi, kteří bydlí v okolí. Zdejší domy navíc patří k tzv. dobrým adresám, respektive k adresám, na kterých koupit si byt znamená vysolit pěknou sumu. Tady  jsou ty byty, na které se čeká, dědí, nebo hypotékami dusí tři generace.

 A pak si konečně pořídíte ten vysněný byt , a z okna slyšíte, jak někdo ve tři ráno do megafonu deklamuje báseň o existenciální prázdnotě mezi čtvrtou a pátou flaškou. A z repráků hraje něco, co připomíná zvuk elektrického švába po infarktu.

Říkám si, že je to pak asi docela pech, mít tak drahé bydlení a k tomu dost častý řev z AVU. A to v létě mluvím o celkem běžném hospodském ruchu. 

Ale AVU umí i slavit, a to tak, že výrazně. Většinou do ranních hodin. A pak se pokračuje za denního světla. Občas se to i profi ozvučí, aby echt z toho všichni něco měli. 

Takže soužití s AVU asi není pro každého, ale pro letmé nakouknutí je to zajímavé a hodně netradiční prostředí.

 Možná i inspirativní. 

Leč raději hezky na dálku, sousedit bych s ním tedy nechtěla.

 Nejlepší pohled na tuhle bohémskou Mekku je asi z bezpečné vzdálenosti. Ideálně tak 300 metrů.  A přes zavřená okna.