Ahoj

 

Letos už to skoro vypadalo, že naše tradiční „vodácká expedice“ skončí suchem, a to doslova. 

Sázava totiž  v jednu chvíli nabízela vodní hladinu maximálně pro gumové kačery.

  A jindy, když konečně bylo trochu vody,  jsme zase my byli pro změnu zrovna někde úplně jinde.

Ale pak zasáhla náhoda (nebo svatý Petr?) a bylo rozhodnuto, jede se.

Týnec nad Sázavou – Pikovice. Klasika. S pejskem na palubě.

Počasí luxusní, lidí tak akorát, ani nuda, ani karneval.

A do toho občasné „ahóóój!“, takové to správné protáhlé, vodácké, ozvěnové.

Jinak ale ticho, klid, občas šplouchnutí pádla. 

Romantika, která svádí k hlubokomyslným úvahám. Třeba o tom, proč se na vodě vlastně zdraví ahoj.

Vybavila se mi hned Libuška Šafránková ve Svatební cestě do Jiljí, jak půvabně reaguje na vodácké „ahoj“ civilním „dobrý den“. Vždycky mě to rozesměje. 

Je to skvěle zahrané, jak to ona ostatně uměla.  Lehce absurdní, dokonale vtipné.

A tak jsme  na klidné cestě ( a pak doma na netu) pátrali po původu tohoto posvátného vodáckého zaklínadla. 

Prý pochází z latiny: Ad honorem Jesu – Ke slávě Ježíše. Námořníci ho používali v těžkých chvílích, kdy šlo o krk. 

My ho dnes voláme na Vltavě mezi dvěma pivy.

Tak to se posunulo.

Jiní tvrdí, že „ahoy“ je původně anglický název pro malou nákladní loď. 

Což by taky sedělo, zejména když vidím některé české kánoe naložené jak expediční kamion.

 A v době, kdy máme místo oběda lunch, se ani nedivím, že jsme si na řeky přivezli 

i pozdrav z Albionu.

A pak je tu moje oblíbená dějepisná linie.  Tu, co říkám dětem pro zpestření hodin dějepisu. Slovní hříčky. 

Během války se prý AHOJ dešifrovalo jako:

 „Adolfa Hitlera Oběsíme Jistě“.

Bylo to podobné hraní si slovy, jako že protektorát byl protentokrát či poslech zahraničního rozhlasu, že poslouchám rádio Kromě-říš:-).

Ahoj bylo takové bojovné.

To už to pak volá ahoj z kánoe s pořádnou dávkou odbojářské hrdosti.

Anebo  to  předkládám dětem jako zkratku. To je verze, kdy je ahoj seskupení iniciál jmen Masarykových dětí – Alice, Herbert, Olga, Jan. Dokonale  to sedí  je to taková hezká, byť víceméně  zbytečná,  mnemo pomůcka.

 Graham Bell, vynálezce telefonu,  si dokonce přál, aby se do telefonu zdravilo „ahoj“. 

Ale Thomas Edison byl razantnější a tak dnes místo srdečného „ahoj“ používáme chladné „haló“, které zní spíš jako záchranný signál než pozdrav.

A kde se tedy ahoj vzalo na našich řekách?

Odpověď je podlé mého docela jasná, i když obecně se to prý neví. Podle mě trampové.

Dobrodruzi s kytarou, ešusem a zlidovělými písničkami, co zněly napříč republikou.

Moře  neměli, ale obdiv k němu ano. A když už nemohli plout do Karibiku, vytvořili si vlastní oceán z Berounky, Lužnice a Sázavy. A protože moře znamená lodě a lodě znamenají ahoj, bylo rozhodnuto.

   Ať už je jeho původ jakýkoli, latinský, anglický, odbojářský nebo trampský, ahoj má jednu podstatnou výhodu. 

Zní vesele. Svobodně a prázdninově

Takže za mě? Ahoj. 

A klidně i na suchu.

Ahoj bylo i na Sázavě. A jelikož nám výlet nabídl krásné počasí, klidnou vodu a pořád ještě prázdninovou pohodu, mohli jsme si popřemýšlet o jazykových zvláštnostech vodáckého pozdravu. Možná i proto, že to ahoj skončeným  prázdninám se kvapem blíží.

Ahóóój....