Už to vlastně nejsou úplně prázdniny v pravém slova smyslu. ale jen poslední kratičký srpnový víkend.
Poslední prázdninová sobota.
Poslední záchvěvy bezstarostného volna, i když teď už asi jen volna, bezstarostnost zmizela
v propadlišti prázdninové historie.
Starosti už tam určitě v pozadí sedí. U dětí, rodičů i u kantorů.
V rodinách se už od půli srpna většinou ve velkém nakupuje a chystá do školy, což je někde docela zásah do rozpočtu.
V obchodech se to hemží zoufalstvím, nákupními seznamy a opakujícími se dialogy u regálů:
„Potřebuje čtvrtky A3 nebo A4?
On ještě někdo obaluje sešity? Máte obaly?
A co pastelky? Přezůvky? Kdo to všechno zaplatí...?!!!"
Děti se tváří, že tohle je konec všeho a že vstupují do temného období dějin.
Rodiče se sice v duchu těší, až si doma konečně v klidu vypijí kávu, ale pak si vzpomenou na rozvrh, rozpis kroužků, družinu, vstávání, třídní schůzky i na nutnost připravit každé ráno svačinu, kterou dítě nesmí přinést zpátky domů, a je po radosti.
A pak tu jsou ti úplně malí, kteří jdou do školy poprvé.
Ti se těší.
Nebo bojí.
Mají oči navrch hlavy, nervy nadranc a jejich rodiče taky. Okolí jim to většinou moc neusnadňuje, zejména obvyklá hláška: "počkej ve škole" mnoha prvňáčkům na optimismu nepřidává. I tak se mnozí do první třídy těší.
Ti větší zas přemýšlejí, kdo s kým letos bude sedět, jaký bude rozvrh a jestli půlka učitelského sboru už konečně doopravdy odešla do důchodu.
Středoškolští prváci se většinou chystají na nějaký seznamovací či adaptační kurz. I to je docela napínavé, jdu do nového prostředí, hned někam jedeme, s neznámými lidmi....
No, někde z toho má stres.
Někdo se asi i těší.
Ale určité napětí či rozladění panuje asi u všech
Ale ještě je sobota.
Pořád se dá říct: je volno
Zítra už to bude horší. Neděle je vždycky drsná tím, jak se tam vtírá pondělí. A zítřejší neděle to má obzvlášť nepříjemná, vetře se do ní první pondělí nového školního roku...
Probíhá hromadný návrat z výletů. Už tak zacpané silnice jsou zacpané dvojnásob. Nedá se nikde zaparkovat, na Letné speciálně ne. Vše se začíná vracet do normálu.
Ale dneska je ještě pořád volná srpnová sobota.
Samozřejmě se vtírá klasická myšlenka i nostalgie, že to tak rychle uteklo.
Zlepšit si náladu lze třeba očekáváním dalších prázdnin, kupříkladu těch kratičkých, podzimních...
A člověk se přece má pořád na co těšit.
Třeba na Vánoce.
Nebo na další prázdniny.
Do té doby – vydržme.
Už jen deset měsíců....:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat