Něco si přej

 Srpen umí být zajímavý, barevný i dramatický.

Horko. Bouřky. Zavařování. Deště. Povodně. Sucho. Cestování. Grilování…
A pak najednou… padají hvězdy.

Právě teď.

Kolem desátého srpna se na obloze pravidelně spustí nebeský ohňostroj – roj Perseid, odborně řečeno meteorický roj.

Lidově: „Hele, padá hvězda, něco si přej!“

A my si přejeme. Ležíme na dekách, díváme se vzhůru, šeptáme si sny, které neříkáme nahlas ani sobě. A přitom…
Jsou to jen drobná zrnka vesmírného prachu z nějaké komety. Velikostí nic moc, efektem ovšem až magické.

Jak to funguje?

Země tím prachovým proudem proletí, částečky shoří v atmosféře a my máme pocit, padající hvězdou nám vesmír kývl na naše přání.
A letos se máme na co těšit. Měsíc nebude tolik svítit, tma bude příznivá a ve špičce může být vidět klidně až 100 meteorů za hodinu.

Těmhle padajícím hvězdám se říká „slzy svatého Vavřince“. Jeho svátek je totiž 10. srpna – přesně v době, kdy to na obloze vypadá jako výprodej hvězdného oddělení.

A kdo byl svatý Vavřinec? To byl muž mnoha talentů: patron knihovníků, kuchařů a také paradoxně tech, co rádi grilují.

Podle legendy ho umučili na roštu a on prý během mučení poznamenal, ať ho obrátí, že z jedné strany je už hotový. Trochu drsné, zdá se. Anebo naopak, první známý případ černého humoru v dějinách církve.

Tak až budete v srpnu stát u grilu, vzpomeňte si na Vavřince.
Srpen je totiž měsíc ohně.

 A to doslova.
Na nebi shoří kometární prach, na zahradě cukety a na grilu vztahy.

Ale ještě pořád padají hvězdy.

A pokud jednu chytíme pohledem včas, možná si stihneme něco přát.
Třeba aby léto ještě chvíli zůstalo.
Nebo aspoň ten pocit, že na obloze se pořád dějí krásné věci.
I když je to vlastně jen vesmírný popel.