Ne tedy po
všem, ale po dovolené. A za týden i po celých prázdninách.
Učitelská
dovolená ale skončila svatým Bartolomějem, tedy včera. Taková „školní Bartolomějská noc.“
A dnes už
znovu do práce.
Začínáme trochu bojem se syndromem návratu z dovolené. Odborně se mu říká post-holiday blues, ale my všichni dobře víme, že to není žádná záhadná diagnóza. Je to prostě obyčejné pondělní ráno po prázdninách.
Tělo se brání. Nechce se mu vypínat prázdninový režim.
Škola je sice zatím bez dětí, tedy úplně jiný prostor.
Ale plný upovídaných učitelů po prázdninách.
Hluk se rozléhá úplně stejně jako v běžném
školním roce. Upřímně řečeno, místy je to docela řev.
Velká
přestávka jako vyšitá.
První den
je většinou takový plonkový. Moc práce se neudělá, je třeba se vypovídat,
zadaptovat, přelaďovat.
Učitelé se
po dvou měsících znovu učí najít sborovnu, kopírku či i vlastní klíče od kabinetu
a různých školních skříněk a zákoutí.
Káva se vaří ve velkém.
Samozřejmě
i první den už čekají nějaké povinnosti: porada, první školení, seznamování s
novými kolegy.
Klasicky nesmrtelné
školení BOZP, které se rok co rok tváří, že kdybychom neviděli tu prezentaci,
nejspíš bychom hromadně zahynuli na schodech.
Potom rozvrh,
ten, který většinu sboru uvrhne do deprese, ale stejně se s ním musí smířit.
Pozdě
odpoledne, cestou domů, to sice ještě na chvíli vypadá jako volno – není třeba
na zítřek nic opravovat ani připravovat.
Ale v hlavě už to šrotuje. A hlavně: zítra zase brzy ráno. Prostě už je po všem.
Uteklo to...
Žádné komentáře:
Okomentovat