Vnuk

 Vnuk Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka. 

Jan Suk. 

Vždycky nás provázel rodným domem svého dědečka, kde je nyní muzeum Josefa Suka.

Letos je tomu ale jinak. Už v únoru jsem objevila tuto smutnou zprávu.  

Pan Suk nečekaně zemřel. 

V nemocnici v Benešově.

Je mi to líto.

Je to nyní tedy už víc jak půl roku od jeho odchodu. 

Jdeme sem na tradiční narozeninovou exkurzi, kam chodíme pravidelně asi od druhých narozenin. 

Dneska je ale všechno jinak.

 Do muzea jsme se bohužel nedostaly. 

Zavřeno. 

Proč, to vlastně nevíme, protože internet hlásá, že je otevřeno, telefonní číslo na dveřích hlásá, že neexistuje, takže vlastně nevíme nic. 

Škoda.

Tak jdeme alespoň do rodné Sukovy světničky. Přes hřbitov, kde je Sukův hrob.

Rodná světnička Josefa Suka v Křečovicích je takový unikát. Věří lidem.

 Je sice trochu skrytá, turisté většinou míří opravdu jen do muzea. Ale objevit se samozřejmě dá. 

A je to tady celé na důvěře. Bez hlídače, bez vstupného. Sami si prohlédněte, nic nezničte, zhasněte za sebou a pečlivě zavřete.... 

A ono to asi opravdu funguje

Prostě vejdete a narazíte na miniaturní kouzelný prostor spojený se Sukovým narozením. 

A je tu klavír, podle mě hodně cenná věc. 

Dále plno obrazového materiálu, dokumentuje Sukův život. Některá čestná uznání mi přijdou až neuvěřitelná, opravdu toto mistrovi někdo uděloval. 

Ano, udělovat:-).

Měli ho tady vždycky rádi a vážili si ho. 

Takže jsme si Josefa Suka v Křečovicích užili i letos, byť bez muzea. 

Ale i tak. 

Křečovice jsou hezká vesnička, byť jsem většina turistů míří za stopami po natáčení Vesničky střediskové.  

Ale Josef Suk tu má čestné místo.