Kréta

 Návrat na místo činu po čtvrt století. Ač řecké ostrovy střídáme dost pravidelně, na Krétu se dlouho nedostalo. Až letos.

Ostrov, kde je historie doma. 

Těšila jsem se. 

Na dějiny, na moře, na příběhy, na atmosféru.

A všeho se nám dostalo. 

Řecko je prostě krásné, navzdory všemu. 

Všechno se tady tak nějak lépe snáší, i to šílené vedro.

Je tam tedy dost větrno, někdy až tak, že vás to nepustí do moře. 

Zase ale nabídne možnost cestování  po ostrově, který je z těch řeckých největší. 

Na první dobrou to vypadá, že Kréta nabízí jen vykopávky a moře. Skoro je to pravda, byť na jihu je ještě dávná připomínka evropských hippies, v Matale. 

Je to hlavně mytologické místo, narodil se tu Zeus a začala naše evropská civilizace. 

Jak většinou začínám téma výuky, že Kréta je kolébka evropské civilizace. Vždy mi k tomu naskočí studentská replika z dávných dob, že Kréta je polévka evropské civilizace. 

Dívenka si to tak zapsala do sešitu, naučila, nepřemýšlela a hrdě to citovala u tabule 

( ostatně je to i jeden z fejetonků v Třídní knížce do tramvaje). Takže taková je Kréta. 

Kolébka evropské civilizace.

Někdy mě přepadala pochybnost, jak v té vyprahlé krajině mohlo všechno začít.

Ale když si to představíte bez záplavy turistů, všudepřítomných suvenýrů a turistického průmyslu, bez aut a letadel, v klidu, u šumícího moře, tak je to docela reálná představa. 

Moře ( když zrovna nedivočí) je tu krásné. 

Budu se jí teď trochu věnovat, naším cílem bylo na Krétě odpočívat a relaxovat. 

A to se docela dařilo.