Je to už dlouhých padesát sedm let.
Tak dlouhých, že to asi už i v historické paměti vybledlo. Jinak si lze těžko vysvětlit, že je
u nás tolik přívrženců Ruska, fanoušků Putina a zastánců jeho politiky.
Asi vždycky byla nějaká část lidí, která souzněla s okupanty. Lidé vítali i nacisty, jak ukazují dobové dokumenty.
Během ruské okupace s Rusy mnozí koexistovali, vesele obchodovali, vnímali je jako běžnou součást našeho života.
Když pak konečně došlo k odsunu sovětských vojsk, šli se s nimi někteří rozloučit!!
A kytkou v ruce!??
Takže ona ta naše národní mentalita je v tomto prapodivná.
Některé věci prostě nepochopím.
Dneska tedy důrazně připomínám sovětskou okupaci, která utnula Pražské jaro. Oficiální narativ je sice, že šlo o vpád vojsk Varšavské smlouvy, což tedy nikterak nevyvracím.
Ale pod sovětskou taktovkou a zahájilo to sovětskou okupaci. Dočasný pobyt, který se změnil na věčné časy.
Naštěstí ta dočasnost skončila, ale dneska se mi často zdá, jako by mnozí po sovětské invazi znovu volali.
Já si tedy říkám, ať se ti rusofilové přestěhují do Ruska, ať si to tam užijí. Ale ať je netahají sem.
Když vidím, že Slováci jsou v tomto aktivně před námi, říkám si, kde se to v těch lidech bere?
A to při vší toleranci k názorům jiným a liberálnímu přístupu k okolí...
Nicméně, konec úvah. Dnešek je prostě připomenutí výročí invaze a následné okupace.
Měl by být mementem.
Žádné komentáře:
Okomentovat