Moře

 Moře je prostě moře. 

A to řecké patří v Evropě asi k nejlepším, i když je to asi vždycky otázka priorit. 

V podstatě jsem ráda u každého moře, ale to v Řecku má pro mě zkrátka něco navíc. Zdá se mi i nejvíc modré:-).

Nese s sebou atmosféru volna a odpočinku, jindy než o prázdninách se k němu ani nedostanu. 

Většinou je i čisté, někdy divoké, zejména na Krétě, kde se i vlny občas rozhodnou připomenout, že moře není jen modrá hladina na pohlednice.

Má pro mě relaxační a očistné účinky..

Pro tělo i pro hlavu.

Koupání v moři je jiné než u nás v řece. 

Slaná voda má ozdravné účinky. Moc si tam nezaplavu, spíš tam jen tak vorvaním. 

Relaxuji ve vodě nebo na lehátku. 

I když na tom se docela bojím, aby mě to někam neodneslo, snadno bych na něm usnula. Tedy jen při klidných vlnách. 

Krétské vlnobití mi dokonce způsobilo lehčí variantu mořské nemoci, houpalo to tak, že mi až bylo nevolno.

 A pak to fouklo a lehátko bylo fuč, když letí po hladině ( už tedy bez mé zátěže) není

 k dostižení. Fouká tu opravdu pekelně. 

Vítr má sílu. 

Moře samozřejmě také. 

Kréta nám nabídla moře většinou čisté., což není vždycky pravidlem. Tady bylo. Jen chaluhy občas působily nepříjemně. Ale daly se přeskočit. A občas dorazil domorodý sběrač, který je sesbíral a uklidil.

Hukot moře je pro mě relaxační. 

Tedy ze břehu a bezpečné vzdálenosti. Na lodi bych v nějaké vlnobití být nechtěla.

Těší mě vnímat vůni moře. Obklopuje vás, tedy alespoň v Řecku to tak vnímám, na každém kroku, nemusíte být zrovna na pláži. 

Pro nás, kdo žijeme uprostřed pevniny, je prostě moře vždycky trochu zázrak. Nemáme ho „za rohem“, takže se na něj musíme vydat. A už to z něj dělá cíl, svátek, dobrodružství.

Když ho po dlouhé cestě poprvé spatříme, je to vždycky zvláštní okamžik. 

Alespoň já to tak mám. 

Ta nekonečná plocha, vůně soli, šum, který nikdy neutichá. A vědomí, že za obzorem už není nic známého, jen další břeh kdesi daleko.

Moře  mě přitahuje i proto, že je jiné než naše řeky a rybníky. Jeho rozměr, barva, slanost, 

i ta zvláštní směs pokory a svobody, kterou v nás probouzí. Umí pohladit, ale i varovat. Připomíná, že příroda má sílu, kterou nezkrotíme.

Pro nás suchozemce je prostě moře zážitkem, který nikdy nezevšední. 

Možná proto, že ho nemáme každý den, ho vnímáme s větší úctou. Je pro nás symbolem prázdnin, volnosti, nových začátků… a návratů.

Já to tak cítím po každém setkání s mořem. Už teď se těším na další návrat.

Moře je prostě moře.