Levý Hradec

Pořád mě to svádí k myšlence, že někde musel být i Pravý Hradec, ale podle všeho nebyl. Jen ten Levý..

Krásné historické místo kousek od Roztok, kam se vždycky vypravím, když chci někam po stopách Přemyslovců. 

Mám Přemyslovce ráda, baví mě, a tady to údajně všechno začínalo. 

Bořivoj s Ludmilou tu měli svoje startovací bydlení. Svůj osobní start up. Bořivoj, čerstvě pokřtěný, nadšený z nové víry, Ludmila zbožná, s citem pro interiér. A Vltava pod okny.

V podstatě takový ráj. Pro mladou rodinu určitě. 

Jenže, jak už to bývá, přejde pár let, přijdou děti, a i ten nejhezčí raně středověký bungalov začne být malý. 

Bořivoj chtěl možná víc, víc prostoru, víc moci, možná i víc trhů v okolí.  Nebo ho možná do stěhování natlačila Ludmila, s argumentem, že potřebují pokoje pro děti. 

A tak padlo rozhodnutí, stěhujeme se do Prahy.

Tam to žije, říkali si. Tam je to perspektivní,

Tady zanechali vzpomínky a kostel svatého Klimenta. Krásný výhled na Vltavu a a trochu té posvátné tiché atmosféry, kterou dnes naruší jen občasný cyklista v elasťácích.

Historie tu leží pod nohama.

Já se sem vracím ráda. 

Nejen kvůli těm Přemyslovcům. Ale i kvůli té zvláštní atmosféře. 

A vlastně i kvůli té nejistotě, že tady chybí „pravý protějšek“. 

I bez něj to ale  pořád  dává smysl.

Líbilo se tu i Torimu, který se tady pořádně vydováděl. 

 Tady tedy začaly vznikat české dějiny. Ty, o jejichž smysl se pak hádal Masaryk s Pekařem.

Levý Hradec byl vlastně jakýmsi pilotním projektem české státnosti.

 Ideální poloha: vysoko nad řekou, obklopený lesy. Strategicky to dávalo smysl, kdokoli by připlul po Vltavě s mečem v ruce, dostal by to z kopce rovnou mezi oči.

Takže tady hledáme slavný „počátek českého státu“? 

Ano, stál na Levém Hradci. 

Ale hned nato si to zamířil jinam. Jako by i samotné české dějiny tušily, že na tomto místě se dobře začíná, ale nedá se tu zůstat.

Možná to něco říká o našich dějinách. Že nejsou úplně přímočaré. Že začínáme vlevo, pokračujeme vpravo, pak zase zpět, s trochou šumu, výměny elity a stěhováním do lepšího.

A přesto všechno – nebo právě proto – to pořád nějak drží pohromadě.

A že se všechno opakuje, že jsem tady už byla a že to pořád cítím stejně, tak to jsem si tady dohledala. 

Jen mě překvapilo, kolik už je to let. Zdálo se mi to nedávno...