Chladna z rána

 Už dnes. 

Je to asi jedna z nejznámějších lidových pranostik, která říká, že nyní nastává typický zlom léta, a sice, že začíná období chladnějších nocí a mlhavých rán.

 To, že "svatá Anna, chladna zrána,“ hlásí kalendář s takovou samozřejmostí, jako by snad mlha mezi letním ránem a rozpáleným dopolednem byla státní svátek. 

Nějak se to prostě zafixovalo.

Pranostika, která přežila generace, nám totiž každoročně připomíná, že léto má sice ještě sílu, ale už začíná couvat. 

Není to ještě podzim, ale ranní rosa už studí. 

Naši předci to brali jako výzvu, je třeba ještě víc sklízet, sušit, zavařovat, připravovat dřevo na zimu.  Léto se lámalo, a kdo to přehlédl, ten mohl v lednu jen mlsně koukat na sousedovy zásoby švestkových povidel.

My? 

Uvědomujeme si, že čas prázdnin a dovolených se blíží do druhé, kratší, poloviny.

Někdy začneme trochu panikařit, že jsme přečetli jen jednu knížku z plánovaných sedmi 

a že ten výlet „na konci prázdnin“ se podezřele rychle blíží. 

A ty, které slaví Annu, se právem dožadují ovocného dortu a vychlazeného šampaňského.

A tak slavme, dokud to jde. 

Protože jestli něco svatá Anna umí dokonale, tak nám bez výčitek připomenout, že čas letí.

A prázdniny taky.

Dříve se na Annu hodně konaly anenské poutě.

Dnes je spíš trendem vyrazit na nějakou pěší pouť.

Třeba do Compostela. 

Nebo jen do Českého ráje.

U Jičína je tam kopec Svatá Anna, kde je i svatoanenská kaple, jejímž architektem byl slavný mistr baroka Jean Baptiste Mathey.

V rámci letního putování jsme ji symbolicky navštívili.

Protože Anna je prostě symbol, víc než jen jméno v kalendáři.

Je to milník.

Připomínka. 

Stylová stopka v rozběhnutém létě.