V Břevnově

 V Břevnovském klášteře je vždycky co objevovat. Ač je to místo pro nás notoricky známé, vždycky je cesta sem takovým malým výletem. Jezdíme sem rádi, autem, MHD i pěšky. 

Cíle jsou vždy různé, někdy do kláštera, do zdejší zahrady, do Klášterního šenku nebo na procházku  k okolním rybníkům. 

Břevnovský klášter je místo, o kterém si většina Pražanů myslí, že ho zná. Ale v podstatě opak je pravdou, poznat to tady není na jednu cestu kolem či náhodnou návštěvu svaté Markéty. 

A že to vypadá jaké známé místo je dáno i tím, že cesta sem není žádná náročná expedice,  klidně sem dojedete tramvají. 

Bývalo to místo daleko za Prahou, když sem přišel svatý Vojtěch. Tehdy tedy ještě nebyl svatý, ale opat zdejšího kláštera už byl. 

Dneska je to v podstatě širší centrum. Nebo alespoň plnohodnotná městská část. 

A přesto má člověk pocit, že tady tak trochu překročil hranici času i ruchu města. 

Jakmile totiž minete vstupní bránu, snadno zapomenete, že jste pár kroků od tramvaje i přeplněné magistrály. 

Klid a pomalé tempo je tady i v jednadvacátém století. 

Ocitnete se v tichu, kde místo klaksonů cinkají lžičky v šálcích na dvoře Klášterního šenku 

a místo výfukových plynů voní chmel a bazalka.

Ať už zamíříte rovnou do barokního srdce kláštera, zaboříte se do stínu staré zahrady, nebo si dáte kolečko kolem rybníků, vždycky je to výlet. 

Malý, ale důvěrně posvátný. 

Takový ten, na který se nemusíte balit, a přesto si z něj něco přivezete.

 Třeba klid. Nebo klášterní medovinu či mešní víno:-). Nebo jen lepší náladu. 

 Všechno má v Břevnově takový trochu duchovní přesah.

Historie tu není  jen vyvěšená na cedulkách, ale dýchá z kamene, z kaštanů a z toho tichého vědomí, že tady už se žilo dávno před námi.  

A nejspíš se bude žít i dlouho po nás. 

Takže na nás je užít si tady právě ten přítomný okamžik uprostřed klášterních zahrad. 

On i hřbitov tady má své kouzlo, které jsme ale tentokrát neobjevovali. To bude až příští cíl našich cest. Třeba za Karlem Krylem, který je tady pohřben. Nebo za Janem Patočkou. Je tady i Jan Sokol či Ivan Medek. 

Ovšem na funerální turistiku musí být zvláštní nálada. Tak až přijde, vyrazíme. Zatím jsme si užívali kolem zdejšího rybníka.