Štěchovický poklad

 

Když jsem někdy zjara zachytila zprávu, že zemřel Josef Mužík, hledač štěchovického pokladu, vzpomněla jsem si na devadesátá léta, kdy hledání této slavné relikvie plnilo stránky denního tisku.

 Šlo o hledání dokumentů a cenností, které podle (nejen) pana Mužíka nacisté ukryli někde ve zdejším kraji. 

Tu legendu dobře znám, ostatně si myslím, že v kraji pořád probublává. 

Tehdy v divokých devadesátkách pan Mužík nebyl sám, kdo se do hledání pustil. Slavné bylo jeho zápolení s Helmutem Gaenselem, který to ale, pokud si dobře pamatuji, vzdal dřív.

Poklad hledali i estébáci, prostě ta legenda je tady živá a je možná jen otázkou času, kdy se vynoří další aktivní hledač. 

 Je to totiž kraj, kde by se podobná věc přihodit mohla. Štěchovice, Hradišťko, Netvořice, Neveklov – tedy za války vysídlený kraj, kde se děly věci….

Nedávno jsme se v rámci letního cestováni ocitli na Hradišťku.

U Štěchovic.

Z Hradišťka vede taková naučná stezka, která částečně zachycuje německou činnost na vystěhovaném území. Celé to tady byl výcvikový prostor SS.

Je asi doloženo, že tu nějaký tajemný náklad putoval, mnoho beden, které se pak „ztratily.“ ?

Kde asi😊?

Je tu kolem ve zdejších lesích plno podzemních chodeb a skrýší, které tehdy kopali zajatci, aby je po ukončení práce esesmani postříleli.

Můžete tu objevit i zavalenou štolu, která se jmenuje archiv K. H. Franka…!?

 No řekněte, zda to všechno nenasvědčuje spekulacím, že tam někde ještě něco je, byť historici tvrdí opak.

Archiv K. H. Franka také samozřejmě vykopali postřílení zajatci. 

Nevykopali ale ještě nějaké další? Dosud neobjevené?

To jsou všechno otázky, na které třeba výše zmíněný Mužik hledal odpověď.

A asi nenašel.

Nyní veřejnost  štěchovický poklad vůbec nezajímá, žijeme jiné příběhy. Ale jeden nikdy neví...

Na Hradišťku, které je samo o sobě historicky hodně zajímavé, a ještě se k němu chci vrátit, je nyní taková příjemná naučná procházka. 

Zastavili jsme se i u pomníku postřílených zajatců. Vůbec jsem netušila, co se tady dělo a kolik jich tu zemřelo. 

 Opět mě napadá, že jde o regionální záležitost, která by asi patřila do učebnic. 

Nepatří!

Ale i tady je nyní ticho po pěšině. Mediální rozruch utichl. 

Jdeme lesem, klid a pohoda. 

Jen člověk nesmí nechat pracovat fantazii. Pak totiž rázem naskočí představy o tom, jaké hrůzy se tu děly. Kolik lidí zemřelo. A proč se o tom vlastně moc neví?

A pak se vetře i ona neodbytná myšlenka, co když tady ty ztracené bedny opravdu někde leží???